Epilepsie a epileptický záchvat

cm mozek kolecka

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Epileptický záchvat může dostat každý z nás, a to kdykoliv v průběhu života. Tento zdravotní problém může postihnout až jednoho člověka ze sta. V Evropě je zhruba 6 milionů epileptiků. Epilepsie je pro většinu laické veřejnosti stále něčím tajemným. Přitom se jedná o nemoc jako každou jinou – třeba vysoký tlak nebo zánět kloubů.  Lidé si hodně myslí, že epileptický záchvat znamená záchvat bezvědomí s křečemi. Ale není to zcela pravda, protože to je jen jeden typ. Epileptických záchvatů je mnoho druhů, mohou se projevit například poruchou chování nebo záškuby na polovině těla, což nemusíte vůbec postřehnout.

Záchvaty se mohou objevit jen jedenkrát v životě, ale také se mohou vyskytovat častěji (nepravidelně), pak se již obvykle jedná o onemocnění epilepsií. Epileptik je dnes většinou, z velké části díky pokroku medicíny, schopen naprosto plnohodnotného života. Chodit do práce, sportovat a dokonce i řídit auto. Epilepsie je stará jako lidstvo samo. Trpěli jí mnohé proslulé osobnosti jako například římský Caesar nebo ruský spisovatel Dostojevskij. Epilepsii provázely a provázejí mnohé mýty a pověry, dokonce i dnes. Epilepsie je onemocnění, které znamená, že jistí lidé mají tendenci trpět opakovanými záchvaty, jejichž původ je v mozku. Epileptický záchvat je jen jejím příznakem – příznakem záchvatové, přechodné poruchy funkce mozku, vyvolané abnormálním elektrickým výbojem skupiny nervových buněk. Buňky mohou být postiženy například: dlouhodoběji nějakým chorobným procesem (zánětem, vrozenou poruchou nebo nádorem) přechodně poškozeny a podrážděny, např. nízkou hladinou cukru v krvi (obvykle u lidí léčených s cukrovkou), poruchou rovnováhy minerálů v krvi nebo přechodnou nedokrevností spojenou s nedostatkem kyslíku (u cévní mozkové příhody), pak se sice jedná o epileptické záchvaty, nikoliv však o onemocnění epilepsií. Epilepsie je onemocnění, zatímco epileptický záchvat příznak.

Abnormální elektrická aktivita, která vzniká v oblasti mozku při epileptickém záchvatu, může být omezená jen na určitou oblast. Mohli bychom se potom rozdělit epileptické záchvaty na dva různé typy:

  • parciální (částečné) záchvaty – abnormální elektrická aktivita je omezena jen na určitou oblast mozku
  • generalizované záchvaty znamenají, že abnormální elektrická aktivita se rozšíří do oblasti celého mozku.

První z typů je parciální záchvat. Při něm příznaky vznikají podle toho, která část mozku je podrážděna. Pokud je při záchvatu člověk při plném vědomí, uvědomuje (a pamatuje) si průběh záchvatu, je schopen komunikovat, pak se jedná o:

  • parciální záchvat simplexní čili jednoduchý – mohou tak vznikat samovolné záškuby obličeje, končetiny nebo jedné poloviny těla, přechodné pocity brnění jedné poloviny těla, záblesky před očima, vnímání různých pachů nebo divná chuť v ústech. Původ záchvatů bývá zejména v zadní části čelního laloku, laloku temenním, týlním někdy i spánkovém. Existují i záchvaty, kdy člověk sice neupadá do bezvědomí, nicméně chová se zcela automaticky, chová se „zvláštně“ a na příhodu si nepamatuje, pak mluvíme o:
  • komplexním parciálním záchvatu: ten se může projevit neúčelnou gestikulací, pošklebováním, pomlaskáváním, automatickým upravováním se, přecházením po bytě s bezmyšlenkovitým prohlížením věcí, křikem, takto postižený člověk nereaguje na oslovení, nekomunikuje. Záchvaty mohou být provázeny i nepřiměřené emoce (city), případně některé i „záchvaty hysterie“, člověk se válí po zemi a provádí bizarní pohyby. Původ těchto záchvatů bývá buď v oblasti čelního nebo spánkového laloku, kde jsou „centra“ pro paměť, chování a složitější aktivity člověka, tyto oblasti kontrolují např. chování, pomáhají při orientaci.

Parciální epileptické záchvaty:

  • vznikají náhle, mohou trvat několik sekund, minut či hodin nebo mohou přechodně vymizet a pak se navrátit.
  • mohou přecházet do záchvatů generalizovaných, kdy abnormální elektrická aktivita postihne celý mozek, člověk upadá do bezvědomí a ve většině případů má oboustranné křeče.

Pokud se jedná o generalizovaný (kompletní) záchvat, abnormální elektrická aktivita postihne celý mozek a člověk ztrácí vědomí.  Někteří se mohou domnívat, že se epilepsie vyřeší podáváním léků. Není tomu tak. Je nutné dodržování speciálních opatření. Nejlepší pacient je pacient spolupracující a informovaný, který ví, co nemoc obnáší a čeho se má vyvarovat. Jen tak je totiž možné dosáhnout nejlepšího výsledku léčby.

Co je tedy cílem léčby?

Odpověď je jednoduchá, pokud možno kompletní vymizení záchvatů, případně jejich redukce na minimum. Za plně kompenzovaného epileptika považujeme člověka, který neměl záchvat více než 2 roky, za kompenzovaného považujeme člověka, který neměl záchvat více než 1 rok, za částečně kompenzovaného pokud je déle než měsíc bez záchvatu, za de-kompenzovaného pokud má více než 12 záchvatů za rok, což je dlouhodobě neuspokojivý stav, který pacienta omezuje v běžných aktivitách.

Principem léků ovlivňujících epilepsii je především jejich působení na poškozené mozkové buňky, ovlivnění jejich elektrické aktivity. Jedná se spíše o ovlivnění stavu nežli příčiny nemoci. Skupina těchto léků se nazývá „antiepileptika“.  Jejich předepisování spadá do kompetence odborného lékaře, proto se jim dále nebudu věnovat. Spíše doplňkově a podpůrně lze užít některých metodik, například meditace a jógy – snižují stres a napětí, což může příznivě ovlivnit počet záchvatů. Dále lze uvažovat o aroma-terapii, což je léčba založená na příznivém účinku vůní esenciálních olejů. Může sice působit relaxačně (klidní například levandule či heřmánek), existují však i látky, které mohou naopak nervový systém dráždit – z těchto látek bych jmenoval zejména yzop, rozmarýn, šalvěj či fenykl. Tyto zmíněné látky jsou tudíž u epileptiků zcela nevhodné a nesmějí je používat.

Lze užít i metodu „biofeedbacku“, což znamená jakési zpětné ovlivnění vzniku záchvatu u lidí, kteří jsou schopni záchvat předvídat. U těchto doplňkových metod je třeba být velmi opatrný a jejich použití probrat jednoznačně s ošetřujícím lékařem. V žádném případě nemohou nahradit klasickou léčbu epileptiky a instrukce lékaře! Jedná se jen o možný doplněk celkové léčby.