Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Chtěl bych reagovat na dotazy našich čtenářů, kteří nám píší do poradny a chtěli by se něco více dozvědět o enterobakteriích, které jsou u nich z různých důvodů nalézány v laboratorních testech. Jde o bakterii, která žije v trávicím traktu všech obratlovců jakožto přirozená součást mikroflóry střeva. Vyskytuje se také ve vodě, v půdě a na rostlinách.
Enterobakterie nejsou příliš náročné na živiny ani na atmosféru. Mikrobiologové je řadí mezi gramnegativní bakterie, jejich buněčná stěna obsahuje lipopolysacharidy zakotvené ve vnější membráně. Ty působí jako endotoxiny a stimulují imunitní systém hostitele.
Za určitých podmínek se však některé enterobakterie mohou projevovat jako patogeny a způsobí onemocnění: například escherichia coli, proteus, salmonella, shigella, yersinia… Většinou u oslabených jedinců a také tehdy, když je narušena jejich střevní mikroflóra nesprávným stravováním, častým podáváním antibiotik a podobně. Spouštěčem může být dietní chyba.
Projevují se různými průjmovými příhodami břišními. Po odeznění takové nepříjemné epizody dochází k úpravě, ale je to vždy individuální. Takto postižený člověk by měl být sledován svým lékařem. Někdy totiž může infekce dosáhnout i vážného stupně agrese s nutností použít antibiotika, infuzní terapie při hospitalizaci apod.
Výše uvedené bakterie jsou u veřejnosti více nebo méně známy a každý si o nich může přečíst v encyklopedii, ale chtěl bych zde poreferovat o méně známé bakterii z této rodiny enterobakterií, bakterii s označením serratia. Vyslovuje se ser-ra-šia. Známe s.marcescens, která obvykle způsobuje nosokomiální infekce, a vzácnější kmeny s. plymuthia, s. liquefaciens, s.rubidaea a s.odoriferae. Produkují charakteristický červený pigment prodigiosin a podle něj je lze odlišit od ostatních členů rodiny enterobakterií.
V šedesátých letech minulého století byla tato enterobakterie všeobecně považována za nepatogenní. A tak tohoto faktu, že bakterie tvoří červený pigment, chtěli vědci využít ke sledování pohybu bakterií ve vzdušných proudech.
V roce 1950 provedlo americké námořnictvo tajný experiment s názvem „Operace Seaspray“ ke studování větrných proudů, které by mohly nést biologické zbraně. Naplnili balónky se s. marcescens a vypustili je nad San Franciscem. Krátce poté zaznamenali lékaři v této oblasti dramatický nárůst zápalů plic a infekcí močových cest. Můžeme se o tom dočíst v pojednání Neznámé dějiny USA. (http://groups.yahoo.com/neo/groups/SomeUnknownUSHistory/conversations/topics/391)
Dnes víme, že serratia mají v nemocnicích tendenci kolonizovat více dýchací a močové cesty než gastrointestinální trakt, protože v tomto prostředí snadno získávají rezistenci k antibiotikům.
Infekce serratia je zodpovědná u dospělých osob za asi 2 % nosokomiálních infekcí krevního řečiště, dolních dýchacích cest, močových cest, chirurgických poranění, infekce kůže a měkkých tkání.
Serratia způsobila endokarditidy a osteomyelitidy u lidí závislých na heroinu.
Pokud se staráme o vyváženou stravu, udržujeme si symbiózu třeba probiotiky, dáváme si pozor na základní hygienická pravidla a neděláme dietní chyby, pak se obavy z těchto infekcí rozptýlí na minimum.