Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Endogenní poruchy jsou poruchami komunikace v organizmu. Endogenní systém je nezbytně nutný pro normální vývoj organizmu, udržování jeho vnitřní rovnováhy a další rozmnožování. V endokrinním systému rozeznáváme tři funkční roviny. Tou první je výroba a uvolňování hormonu v buňce endokrinní žlázy, a to přesně podle potřeby organizmu. Endokrinní systém reguluje funkce buněk v těle prostřednictvím poslů – hormonů.
Vedle klasických endokrinních žláz, jako je hypotalamus, hypofýza, epifýza, štítná žláza, příštítná tělíska, slinivka břišní, nadledvinky, vaječníky, varlata, existují v mnoha ostatních orgánech, třeba v ledvinách nebo v srdci buňky schopné tvořit a uvolňovat hormony.
Následuje druhá rovina – transport hormonu k cílové buňce v těle – hormon se naváže pro své putování na transportní bílkovinu. (Návštěvníci našich přednášek a seminářů znají možnosti přenosu například v závislosti na kvalitě mimo-buněčného prostoru, který sledujeme při měření na grafu DFM.)
A nakonec rovina třetí – kdy hormon dospěje k cílové – regulované buňce. Každá je vybavena přijímačem – specializovaným receptorem, pomocí kterého se v buňce spustí vnitřní buněčné procesy.
Hormon kromě svého účinku na cílové buňky, které nemají endokrinní aktivitu, působí zpětně na své vlastní endokrinní buňky – a tím řídí jeho vlastní výdej. Geniální. Tak vznikají endokrinní regulační okruhy, které řídí svou vlastní aktivitu na základě negativních a pozitivních zpětnovazebných mechanizmů. Když je hormonu v těle málo, jeho produkce a vylučování se zvýší a naopak, když je ho dost, produkce a vylučování se sníží.
Je třeba ještě poznamenat, že hormony mohou být aktivovány a naopak rušeny působením enzymů, které se nacházejí v periferii a jsou k dispozici cílových buňkám. Tedy působení hormonu může být zrušeno jeho enzymatickým odbouráváním. A to se děje v játrech. Tomu odpovídá skutečnost, že při omezení funkce jater se zvyšuje koncentrace hormonů.
Zde se nabízí otázka, jak tyto děje ovlivňují umělé hormony, u žen například hormonální antikoncepce. V celostní medicíně tvrdíme, že působí negativně a že nabourávají zde uvedené přirozené regulační okruhy.
Všechny články popsaného regulačního okruhu se mohou poškodit. Vznikající poruchy jsou pak klasifikovány podle toho, zda jde o příliš silné nebo příliš slabé působení hormonu. Jde buď o hyperfunkci, nebo hypofunkci endokrinního systému. Příkladem může být zvýšená činnost štítné žlázy a její opačná porucha – snížená činnost.
Zvláštní forma funkční poruchy endokrinního systému na úrovni receptorů je vyvolávána tvorbou protilátek proti receptorům. Vznikají tzv. blokující protilátky, které brání navázání původního ligantu (řetězec aminokyselin) a znemožňují tak její účinek. Například protilátky proti inzulinovým receptorům (DM I. Typu). Dosti častá je tvorba stimulujících protilátek, např. při autoimunitním zánětu štítné žlázy (Basedow), kdy protilátky proti receptoru TSH (tyroxin stimulující hormon) vyvolají „šílenou“ stimulaci buněk štítné žlázy a dokonce pak hrozí otrava těla hormonem – thyreotoxikóza. Často takový jev končí odstraněním celé žlázy – a přitom evidentně samotná žláza za svou chaotickou aktivaci nemůže.
V celostní medicíně máme prostředky, které v sobě soustředí účinky bylin, zeleniny a jiných přírodních materiálů s cílem harmonizovat a uklidňovat výše popsaný regulační systém. Příkladem může být kořen z polygoni multiflori. Je mnohem lepší, když se bere preventivně než poté, co je již nějaká porucha endokrinního systému jasná a tvoří v těle patologii.