Eliminační diety a nesnášenlivost některých potravin

Asi doživotně budu na dotazy po té či oné vhodné dietě odpovídat, že nejvhodnější dieta je jedině individuální, kterou si klient postupně vytvoří vysledováním a následným respektováním souvislostí mezi tím co snědl (a také v jakých souvislostech to snědl ) a tím jak se pak cítil. Před hlasitým pokřikem mlsného jazyka ("tohle by mi chutnalo") dávat přednost tichém hlasu těla a svědomí (" tohle by mi PRÁVĚ TEĎ velice prospělo").

Pozor! Stravování je skutečně natolik individuální, že i ona "životně důležitá vláknina" v zelenině může v individuálních případech působit velké potíže. Jako by někdo měl střeva tygra a nutil se do spásání trávy. Ilustrativním příběhem je také v literatuře publikovaný případ jakéhosi Angličana, jehož těžké záněty kloubů ustoupily teprve po dlouhodobé eliminaci brambor z jeho jídelníčku. Ano - pouze experimentováním s eliminačními dietami můžeme si postupně vytvořit jedinou správnou a pravdivou informaci o tom, které z potravin nám SKUTEČNĚ PROSPÍVAJÍ a které nám naopak škodí.

ELIMINAČNÍ DIETA = minimálně tři týdny (4 týdny - ještě lépe pokud máte silnou vůli) - zcela vynechat podezřelou potravinu či skupinu potravin + pít nejméně dva litry tekutin denně - to je skutečně záchovné minimum. Při očistných kůrách se přijímá ještě více. Po uplynutí očistné stravovací pauzy si naopak této dlouhodobě odpírané potraviny či skupiny potravin dopřejte a snažte se vnímat, jak na tuto potravinu tělo reaguje. Pokud se vašim potížím na konci (!!!) testovacího období ulevilo a po návratu k podezřelé potravině opět přitížilo - je pak nasnadě, že tato dočasně eliminovaná potravina Vám skutečně škodí.

Téměř vždy doporučuji začít s eliminací purinových látek = nejíst maso včetně ryb a pro jistotu ani vajíčka.  Ze všech složek potravin totiž maso, ryby a vajíčka totiž dělají lidem nejvíce problémů pomalým a dlouhodobě utajeným zanášením organismu nestravitelnými složkami či jejich metabolity. Jiná eliminace - nejíst sladké mléko = eliminace mléčného cukru (v jogurtech a kysaných mléčných výrobcích takzvaná laktoza není). Ale jsou lidé kteří nesnáší ani samotnou mléčnou bílkovinu = zkusit na tři týdny vynechat veškeré mléčné výrobky. Bezlepkovou dietu má také smysl otestovat pokud je k tomu podezření.

Maso, ryby, vajíčka:
U řady lidí je vegetariánství geneticky podmíněné. Jak se to projevuje? Někdy se projevuje velmi jednoznačně tím že takto disponovaný jedinec cítí již od malinka odpor k masu včetně ryb, někdy i k vajíčkům. Pokud je k této stravě nucen rodiči, bývá mu po ní nevolno.  V čem je příčina? Takovýto jedinec má enzymatické vybavení pro trávení a metabolizaci potravy geneticky vybavenou k přijímání vegetariánské stravy. Při dobře vyvážené potravě netrpí nedostatkem aminokyselin protože v laktovegetariánské stravě jich přijímá pro sebe dostatečný počet druhů - a ostatní si doplňuje jejich konverzi (přestavbou).  Kromě těchto laktovegetariánů ještě existuje malé procento vegetariánů kteří mají ještě bohatší možnosti konverze aminokyselin. Jsou ve své genetické podstatě býložravci a mléčným výrobkům se raději vyhýbají, protože špatně tráví i je. Geneticky disponovaný masožravec má naopak nejmenší možnosti konverze aminokyselin a proto jich musí konzumovat největší počet - maso je pak nezbytnou součástí jeho potravy.

Prostě jde o to, že bílkoviny lidského těla jsou tvořeny více než padesáti aminokyselinami. Kdysi jich bylo považováno cca 22 za takzvaně "esenciální" protože tělo je neumí vytvářet a tak musí být nezbytnou součástí potravy. Ty ostatní = neesenciální, si tělo umí vytvořit samo. Později se zjistilo, že tomu tak není a že organismus jich umí tvořit více. Je individuální dispozicí každého člověka, kolik jich musí sníst a kolik jich může vytvořit. V tomto momentu příznivci masa často namítají, že maso je pro člověka tím nejvydatnějším zdrojem energie. Mají pravdu? Bohužel nikoliv.

Proč?
Buňky lidského těla získávají energii biochemickou oxidací (lidově řečeno "spalováním") glukosy. Je to pro ně jediný primární zdroj energie. Mozkové buňky nedokáží využít žádné jiné sekundární zdroje. Ostatní buňky lidského těla pokud nemají dostatek glukosy, dokáží spalovat i tuky či bílkoviny = složky masité potravy. A zde vážení čtenáři pozor ! Jak tyto sekundární zdroje buňka využívá? Jedině tak, že z nich pomocnými a dosti složitými biochemickými pochody vytvoří opět tu samou a jedině využitelnou glukosu. Jedině tu pak pomocí vdechovaného kyslíku buňka zoxiduje na kysličník uhličitý a tím z ní uvolní energii. Tu samou energii, kterou do ní uložilo Slunce když svítilo na pole s obilím, s rýží či s výsadbou brambor.

Glukosa se tedy v buňce spaluje nejpohodlněji a bez odpadu, tuky (v přiměřeném množství) také buňku moc neznečistí. Největší práci má buňka při energetickém využití bílkovin díky předchozí nezbytné a složité konverzi na glukozu. Navíc zůstává mnoho dusíkatého odpadu - v konečném důsledku důvod, proč vegetariáni nikdy neumírají na rakovinu tlustého střeva a také netrpí Bechtěrevovou chorobou, revmatoidní arthritidou, dnou, lupenkou a jinými chorobami, za nimiž je schován hlavní původce těchto chorob - maso v naší potravě. Tím nechci říci, že každý kdo jí maso, nutně musí mít některou z těchto chorob - záleží to na našem enzymatickém vybavení - na naší schopnosti převést dusíkatý odpad z bílkovin až na močovinu, která je výborně rozpustná a tělo se jí snadno zbavuje. Pokud nemá těchto enzymů dostatek, zůstává v těle větší množství jiných dusíkatých látek (kyselina močová a látky skupinově nazývané puriny) které jsou mnohem hůře rozpustné než močovina a tělo se jich v mnoha případech nedokáže dokonale zbavit.

Je to závislé na celkovém příjmu dusíku vázaného v potravě ale i na množství konzumovaných tekutin - kdo málo pije, více se zanáší. Tělo, nemůže-li se dusíkatého odpadu zbavit, někde je ukládá a pak bohužel na tyto toxické uloženiny nějakým místním způsobem reaguje: Jsou-li purinové odpady ukládány ve vazivu kolem páteře, je zde položen základ pro kalcifikace od výrůstků až po Bechtěrevovu chorobu.  Pokud je skládka purinového odpadu kolem drobných ručních kloubů - vzniká buď revmatoidní arthritida nebo v druhé polovině života zkostnatělé zduření kloubů na prstech. Kupodivu je to naše psychika, která má v rukou otěže vegetativních regulací (přes limbický mozek = hypothalamus a jeho slavný podvěsek) a ta rozhodne, zda tělo zareaguje jen "pouhou" pomalou kalcifikací nebo velmi bolestivým a destruktivním autoimunitním zánětem. Pokud se zanese sliznice tlustého střeva, můžeme být ohroženi v lehčím případu jejím zánětem, v horším případě rakovinou.

Purinové odpady uložené v kůži vyvolávají pestrou škálu projevů - mimo jiné ono i zdálky nápadné zarudnutí kůže, DOSTI ČASTO I AKNÉ (ale to může mít i jiné příčiny či spolupříčiny). Psoriáza neboli lupénka je vždy projevem purinových odpadů uložených v kůži.

Zpátky ke glukose - máme tedy jíst čistou glukosu, když je to pro naše buňky nejpohodlnější? Chraň nás Bůh!
Glukosa i jiné tzv. monoglyceridy se až příliš rychle vstřebávají z trávicího traktu do krve a tělo pak je nestíhá zpracovat. Mimo jiné to dramaticky přetěžuje slinivku břišní (riziko cukrovky !). Také všeobecně užívaný řepný či třtinový cukr (to jsou vždy dva monosacharidy spojené do jedné molekuly ) je snadno rozštěpen a proto přechází do krve nebezpečně rychle - proto mnozí lidé oprávněně upozorňují na zbytečně velké množství cukru v současné potravě. Pro naše tělo je nejpřijatelnější, když trávicí soustava nabízí glukosu v pomalém ale dlouhodobém přísunu. K tomu se nejlépe hodí karbohydráty - starším názvem uhovodany. Jsou to polysacharidy, to jest jednoduché cukry vázané do dlouhých řetězců. Ano, je to také ten škrob, kterým jsou strašeni obézní lidé ve smyslu: " Nejezte přílohy (knedlíky, těstoviny, brambory ani rýži) jezte jen maso a zeleninu, to je z celého oběda to nejzdravější. A také nejezte polévky, po nich se tloustne."

Takovéto informace jsou jen novodobé pověry. Jde především o celkové množství přijatých kalorií které rozhodne zda ztloustneme či nikoliv. Zvláště polévka je ideální stravou při hubnutí - dobrá polévka je teplé jídlo, které náš žaludek pohladí a ani v husté bramboračce není zdaleka tolik kalorií jako v knedlo-zelo-vepřo. Polévka je grunt a skvěle zahání hlad a dá se na ní také dobře a nenásilně hubnout.

Ještě k těm karbohydrátům. Samozřejmě je velký nutriční rozdíl, zda žijeme na bílém pečivu - a navíc často slazeném - ach ty dobré české koláčky a buchtičky povidlové, marmeládové ...atd. - nebo zda poněkud méně radostně pojídáme ovesné vločky. (autor si vločky mele na starém elektrickém kávomlýnku spolu se lněným semínkem a trochou sezamu - nejraději má vzniklou směs zamíchanou do jogurtu).

Oves je i z jiných důvodů skvělá obilnina a máte o něm samostatný článek v naší rubrice výživa. Mleté lněné semínko je také velice užitečné. Nebudu popírat že tvarohové koláčky by mému mlsnému jazyku chutnaly lépe než mleté vločky s jogurtem, ale to už je otázka pevné vůle. A opět je to naše Duše, která rozhodne zda se stravujeme podle toho co má nejraději náš jazyk nebo podle toho, co prospívá našemu tělu - ale kdo z nás umí vnímat tiché signály našich interoreceptorů, které se nás marně snaží informovat o tom, které potraviny nám prospívají a které nikoliv??

A dovolte mi býti kacířem mezi přáteli zdravé výživy - mám nedůvěru ke stravování podle krevních skupin. Moje nedůvěra byla při prvním seznámení se s touto teorií jen intuitivní (o Intuici podrobně zase někdy jindy) a později potvrzena zkušenostmi lidí - někomu tyhle seznamy vhodných a nevhodných potravin sice prospěly, ale setkal jsem se na poradnách s řadou klientů, kterým bylo po takovéto úpravě stravování hůře než lépe. To platí i pro mne = mám krevní skupinu nula a "doporučené" potraviny mi prokazatelně škodily (než jsem je identifikoval a přestal konzumovat) a mnohé z těch "zakázaných" jsou nezbytnou složkou mé výživy. Zůstane navždy známým faktem, že jedině praxe je skutečnou prověrkou všech teorií.

POZOR!
Mezi laickou i odbornou veřejností převládající domněnka, že alergenní testy prokáží směrodatně, na co je klient alergický a na co nikoliv NEMUSÍ V NĚKTERÝCH PŘÍPADECH PLATIT! Testy na potravinovou alergii v takovýchto případech na něco upozorní správně, ale bohužel někdy naopak svedou na nesprávnou stopu. Pro ilustraci uvedu příběh z poradny: Dospívající mladý muž s vleklými střevními potížemi. Bylo vysloveno podezření na nesnášenlivost lepku. Maminka nasadila bezlepkovou dietu a mládencův zdravotní stav se rychle zlepšoval. Mezitím proběhlo testování na potravinové alergie a příslušný odborný alergolog na základě svých výsledků oznámil, že lepek je mimo podezření, protože testy jsou negativní. Stačily však dva krajíce chleba, aby se střevní obtíže znovu přihlásily.

Shrnutí:
I v případě jednoznačně zdraví prospěšných potravin platí nutnost respektovat neopakovatelnost každého člověka. Protože každý má pro trávení potravin svoji vlastní individuální enzymatickou výbavu. Takže při podezření na jakoukoliv nesnášenlivost potravin skutečně nezbývá než dlouhodobě zkoušet a trpělivě pozorovat tělesné reakce na různé složení potravy. A tak vám s eliminačními pokusy pomáhej Bůh!