Dospělé děti alkoholiků

cm alkohol

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Problematika závislosti na alkoholu je široce rozebírané téma, kterému se v současnosti věnuje mnoho vědních oborů. Jeho škodlivý vliv zejména na organizmus a zdraví člověka je proklamován v odborné i obecně přístupné literatuře a médiích. Z psychologických a sociálních dopadů se akcentují negativní dopady alkoholismu zejména pro samotného jedince, trpícího závislosti od alkoholu, anebo pro jeho děti, pro které je takový rodič zdrojem nejrůznějších sociálních, psychologických i zdravotních komplikací.

Co se však stane s dětmi, které vyrůstají v rodině alkoholika? Co se stane s nimi v dospělosti? Jací lidé z nich vyrostou?

  • DDA (dospělé děti alkoholiků) mají těžkosti při dotahování úkolů do konce. V jejich dětství, kdy rodič pod vlivem alkoholu započal nějaký úkol, trvalo dlouho, než jej dokončil. Či už šlo o přípravu večeře anebo vymalování pokoje. Dítě muselo často jeho role zastoupit (uklidit, připravit oběd, nakoupit) a nestihlo vlastní přípravu do školy. Tento scénář si pak přenáší i do dospělosti. DDA má pocit, že nic nestíhá, že se na něj úkoly valí z každé strany. Není naučeno věci plánovat, organizovat, poněvadž je muselo v dětství řešit za pochodu, bez předcházejícího plánu, struktury.
  • DDA lžou i v situacích, kdy by bylo stejně snadné říci pravdu. Lhaní je pro něj návyk, jejž lze velice obtížně zlomit, protože jako dítě těžili z toho, když neříkali pravdu. V dětství šlo o lhaní typu „Maminka nemohla přijít na rodičovské sdružení, protože je dlouho v práci. Táta mi nepodepsal žákovskou knížku, protože je nemocný“. Jako dospělí zjišťují, že takové lhaní je neúčelné a může vést k problémům, avšak návyk zůstává. Lhaní přitom není úmyslné s cílem ošidit druhého člověka. DDA se ale naučilo z dětství, že jestli chce zapadnout mezi ostatní, musí zakrýt své negativa (v minulosti to byl alkoholizmus rodiče, nyní cokoliv jiného).
  • DDA posuzují samy sebe bez slitování. Aby ochránili své ego a sebeobranu před hodnocením druhých a navenek vystupovali podle svého konceptu „normálního fungování“, zastírají některé situace „lží“. Chtějí, aby jej jiní hodnotili dobře. K sobě samotným však přistupují o mnoho rigorózněji. S nesnázemi života jsou dobře obeznámeni a naučili se, jak se s nimi vyrovnávat. Co však neznají, je spokojeně plynoucí život, se kterým si nevědí rady. Nevědí, jak jednat. Když se pro tyto lidi věci začínají vyvíjet správným směrem, když vypadají a cítí se lépe, jejich život se pro ně stává nezvládnutelným. A tak přistupují s nevůlí (odporem) ke svým nezdarům, jako i povedeným a zdařeným činnostem.
  • DDA mají problém se bavit. Je to způsobeno modifikací rolí, které na sebe museli v dětství převzít. Později se pak ve hře (na různých oslavách a večírcích) neumí uvolnit, často neumí rozeznat, co je vtip a co je myšlené vážně. Různé vtipy na jejich adresu, které nejsou ani v nejmenším chápány jako útok, berou jako urážku a zraňuje je to. Často neumějí relaxovat, být spontánní.
  • DDA mají problém s důvěrnými vztahy. Vztahy DDA k rodičům často fungovaly podle vzorce „Pojď ke mně – Jdi pryč“. Takováto dvoukolejná komunikace se zákonitě odráží i v příštích vztazích a komunikačních vzorcích. Bez znalosti, jaké to je mít trvalý, každodenní, zdravý důvěrný vztah s jinou osobou, je jeho vytváření velice bolestivé a komplikované. Strach z opuštění se stává překážkou ve vytváření vztahů. Problémy se můžou vyskytovat i v oblasti pohlavních rolích muže a ženy. V konfliktech, které se běžně v dyadických vztazích objevují a neznamenají nic patologického neumějí DDA fungovat a řešit je. Otázka sexuality bývá tabuizovaným tématem v mnoha rodinách. V rodinách s alkoholovou anamnézou neměli děti možnost si se svými rodiči sednout a na toto téma si společně popovídat. Mnoho jiných témat zůstává pro ně neznámou.
  • DDA neustále hledají a vyžadují pochvalu a ujištění. DDA povzbuzení trvale vyhledávají, nejsou však schopny je pro sebe využít. Zejména od důležitých osob ve svém okolí potřebují slyšet pozitivní zpětnou vazbu, přičemž kritika jim dokáže velmi ublížit. Vnitřně jsou sami k sobě velice kritičtí, z hlediska atribute kauzality, neúspěch často dávají za vinu sobě a svým vlastnostem a když se jim něco zdaří, připisují to náhodě, vnějším situačním faktorům.
  • DDA jsou buď mimořádně zodpovědné, nebo mimořádně nezodpovědné. Problém spočívá v jejich potřebě být dokonalý. Jako jsme už zmiňovali, vůči sobě jsou velmi kritičtí. Nejsem dokonalý, jsem nula. Když nejsem dokonalý, budu odmítnut a opuštěn. Vím dobře, že dokonalý nejsem, budu-li se však snažit, tak to nikdo nepozná. Proto se stanu dokonalým zaměstnancem, manželem, rodičem, dítětem. Když budu dokonalý, tak mě bude milovat můj šéf, rodiče, manžel, přátelé. Nezodpovědnost je připisována dvěma příčinám. Buď jedinec odpovědnost odmítá, anebo mu došly síly a je vyčerpán.
  • DDA jsou extrémně loajální, a to i tehdy, když vidí, že jejich loajalita je nezasloužena. Tento faktor souvisí do značné míry s již zmiňovanými potřebami se zavděčit, být kladně oceňován, být milován. DDA mají pocit, že když druhým nebudou dělat po vůli, když se jim nezavděčí, nebudou je mít rádi.
Problematika dětí závislých rodičů a jejich další prospívání a vývoj je hoden komplexního zkoumání a rozpracování tohoto tématu. Jedinec však ještě nemusí mít automaticky labelling neboli nálepku „DDA“. Můžeme říct, že děti alkoholiků nejsou emočně poznamenaní o nic více ani o nic méně než děti žijící v jakémkoli jiném stresujícím prostředí. Tak jak závislost ohrožuje samotného závislého člověka jako bio-psycho-sociální bytost, tak je i na dospělém dítěti jako bio-psychosociální bytosti, jak se svojí situací vypořádá, jaké mechanizmy zvolí a jakou bude mít sociální síť ve svém prostředí. Důležité zůstává, jak svůj život vezme každý do svých rukou.