Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Velikáni české vývojové psychologie Langmeier a Matějček už v 60. letech minulého století zdůrazňují několik důležitých momentů, co se týká předškolních zařízení. Poskytují tak způsob, kterým doplňují rodičovskou výchovu (např. různé rodinné výchovné praktiky, čas strávený v rodině apod.), avšak co zdůrazňují je fakt, že je v mnoha smyslech velmi důležité zohlednit věk dítěte v čase jeho vstupu do kolektivu. Kolektivní výchova ovlivní jinak kojence ve věku jednoho roku či malé dítě, které ještě není zralé pro kolektivní koexistenci, a jinak starší dítě, které už samo úplně spontánně vyhledává společnost jiných dětí.
Jako významné faktory, které také sehrávají roli v této oblasti jsou spojené s osobností vychovatelů v dětských jeslích, materiální podmínky a vliv prostředí (stimulace – kterou z hlediska vývoje dítěte můžou jesle poskytnout), a stabilita výchovného personálu (např. přílišná a častá změna vychovatelů, která na děti může působit negativně a ovlivňují jejich schopnost adaptace na prostředí předškolního zařízení. Právě otázky adaptace sehrává roli a souvisí s osobností rodičů. Autoři zmiňují, že nejistota matky funguje jako zhoršující faktor – a to v podobě přehnané úzkosti, pocitů viny apod., kde různé tyto projevy můžou u dítěte způsobovat nejistotu a úzkost. Zdá se tak, že dítě po vstupu do jeslí i navzdory tomu, že pouto mezi ním a matkou zůstává zachované, je podrobené určitému tlaku a musí se adaptovat na životní podmínky v jeslích, což mu pak přináší větší potíže.
Zastánci dětských jeslí ze začátku 60. let argumentují jako přínos kolektivních zařízení to, že dětské jesle velmi dobře umožňují dítěti zažít interakci ve větší skupině dětí, a tak si třeba nahradit chybění sourozenců; děti v dětských jeslích se můžou v rámci svých aktivit senzoricky, motoricky a psychicky lépe stimulovat (než když by dítě bylo samo doma); jesle můžou korigovat případné nevhodné praktiky rodičů (styl hry, komunikace atd.). Samozřejmě silným argumentem pro dětské jesle je přizpůsobení výchovných praktik personálu podle vývoje vědeckých poznatků.
Co však tyto přístupy opomíjejí, je fakt, že umělé podmínky kolektivního zařízení můžou jen velmi stěží nahradit pouto mezi matkou a dítětem. Výrazné prospívání dětí v dětských jeslích je zdánlivě způsobené tím, že při výzkumech docházelo ke zkreslením dat tím, že se často byly vyšetřované starší děti ve věku mateřské školy. Samozřejmě, že pro některé děti má pobyt v jeslích nesporně pozitivní dopad. Jde nejčastěji o děti pocházející z rozvrácených rodin, u kterých pozorujeme nesystematickou výchovu (nesoulad výchovných praktik matky a otce, rozporuplnost jejich přístupů k dítěti apod.), nedostatečnou výchovou (nevšímavost, netečnost apod.) a zejména problémy v citové oblasti.
Ohledně porovnání výchovy dětí v prostředí domova s dětmi v jeslích, existuje množství nejrůznějších srovnávacích studií. Tyto studie obvykle nezjistily významné rozdíly ohledně vývoje dětí. Co se však projevilo jako problematické u dětí v jeslích, byly problémy s adaptací (res. separace), kde měly děti určité potíže s přechodem z domácího prostředí a zvyknutím si na nové prostředí kolektivního zařízené. Druhou skupinou potíží bylo zvýšení různých, nejčastěji infekčních chorob, typu chřipka apod., kde se zvyšuje riziko rychlého přenosu běžných dětských onemocnění (chřipkové onemocnění apod.)
Jiná studie ukazuje, že nejrychlejší adaptace na jesle se vyskytuje u dětí před šestým měsícem věku. Děti, které tedy vstoupí do jeslí mezi třetím a šestým měsícem, se tak podle této studie na novou situaci adaptují mnohem lépe. Naopak, děti, které mají potíže s adaptací a přechodem z domácího prostředí do nového prostředí kolektivního zařízení, může projevovat nejrůznější symptomy, jako je bázlivost, pokles aktivity, pasivita, neklid, tvrdohlavost, negativismus, změny nálad, plačtivost, apatie, problémy se spánkem, ztráta chuti k jídlu, zvracení apod. Tzn. že děti, které do jeslí vstupují v pozdějším věku, mezi devátým a dvanáctým měsícem, ve větší míře podle studie projevují problémy s adaptací, a zvyšuje se u nich také podíl onemocnění.
V dnešní společnosti však budou sehrávat jesle významnou roli nejen tím, že stoupá pracovní vytížení žen-matek, výrazně stoupá profesní realizace žen (častěji se můžeme setkat s tím, že na mateřskou dovolenou odchází otec dítěte, a matka, která má vyšší příjem a profesní status než otec dítěte, tak zůstává v zaměstnání), mění se finanční situace mladých rodin, ale zvyšuje se i úroveň a kvalita dětských jeslí (další vzdělávání personálu v oblasti psychologie a speciální pedagogiky, materiální vybavení, poskytující dětem pestřejší podněty a stimulaci, než ke kterým by bylo možné přijít v domácím prostředí.