Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
1) Po přirozeném (nejlépe orgasmickém) porodu doma nebo v malém porodním centru „jako“ doma, jen s dulou nebo porodní asistentkou, neodkládání do kočárků (na Bali např. tvrdí, že dítě do 6 měsíců věku by se nemělo dotknout bosou nožkou země) a co nejdelším kojení se pak pokuste svým dětem co nejméně překážet v optimálním vývoji. Devět měsíců těhotenství je totiž jen první polovinou doby, potřebné ke správnému vývoji mozku: i druhých nejméně devět měsíců je životně důležitých.
2) Děti potřebují lásku a poté (důsledné) hranice. A co nejvíce komunikace, tedy smyslových a vzdělávacích podnětů (když zdravé dítě „zlobí“, znamená to, že už mu coby zdroj informací nestačíte), včetně toho základního: vědomí, že matka je nablízku, nejlépe i v mysli, s ním. Když v temné noci přijde někdo z rodičů dítě (po jeho zavrnění) pochovat, ono vždy předem zapne ty svalové partie, které odpovídají úchopu muže nebo ženy: tak moc je (téměř telepaticky) propojeno s matkou či otcem.
3) Zásadní heslo kojeneckého a batolecího věku – hladit, hladit, hladit (a zpívat) a být mu nablízku. Nikdy dítě neodkládejte před televizor (sledování televize vede k tělesné ale i duševní degeneraci), podvědomě to vnímá jako zradu a ztrátu kontaktu. Dlouhodobější oddělení od rodičů vede k pozdějším poruchám učení. Pamatujte také, že přílišná hygiena škodí (dítě si tak nevybuduje vlastní silnou imunitu), a že vnímá syn-esteticky a potřebuje především milující atmosféru (vycítí i to, co si jen myslíte). A mimochodem, mateřské šišlání není nic škodlivého, naopak, kojenec slyší nejlépe právě v těchto frekvencích.
4) Dítě by mělo vyrůstat co nejvíce v přírodě, tedy (ještě předtím, než se naučí číst a psát) poznávat a poznat svět v jeho přirozené, trojrozměrné formě… a hlavně v příbězích. Ne z obrázků a ve dvou rozměrech. Čtěte mu a vyprávějte si s ním (třeba znovu a znovu o tom, jak se narodilo, ale klidně si i vymýšlejte, to děti milují). Nezapomeňte, že současné děti už mají jiné (např. pro počítače připravené) mozky a intuitivně chápou daleko víc, než tušíte.
5) Heslem pro výchovu dítěte do 7 let (tehdy je již zformována emoční struktura na celý život) budiž chválit, chválit, chválit. Zvláště chlapečky. Protože každá nespravedlivá výtka (dítě spolehlivě rozezná, kdo je hodný a kdo zlý, a naopak není schopno pochopit logické vysvětlení rodičů, proč to či ono nedělat, protože jeho mozek ještě nemá vybudované obvody pro pochopení principu příčina – následek) se na celý život nahraje na hard disk a v budoucnu v podobné situaci zarezonuje (a podvědomě a nezvladatelně vyprodukuje tutéž negativní emoční reakci).
6) Kluci musí (evoluce!) běhat, skákat, lézt po stromech, kopat se a prát, jinak nevyrostou v opravdové muže. Poskytněte jim také nějaký ten letní tábor, potřebují partu (i ti výjimeční, co se neperou). Odřená kolena a boule k tomu nenahraditelně patří. S holčičkami zase oslavte jejich první menstruaci a nechte je v pubertě dělat, co musí (přestavuje se jim celý mozek): nemohou za to, co vyvádějí (tak jako ženy v PMS). A ve škole je učte matematiku z učebnic psaných ženami. Jinými slovy, nechte je (samozřejmě pokud to není nebezpečné) dělat, co je baví.
7) Děti totiž plní i podvědomá přání svých rodičů (nebo pedagogů). Berte je proto vážně, s respektem (přílišná autorita škodí právě tak jako její absence). Učíte je z 90 % ne tím, co jim říkáte, ale tím, jak to říkáte, jak se při tom a k nim chováte, a jak, i o nich, uvažujete. Dovolte jim dělat chyby, vždyť i vy je děláte, a někdy si vyměňte role. Nechte je rozhodovat, ale také nést za to zodpovědnost. Děti do osmi let mění jen pochvala, trest nikdy.
8) Děti (a lidé) se totiž nejlépe učí a skutečně naučí jen hrou. Dokud se nezmění (státní i hudební) školství, zkuste je učit doma (ve školách je mučí nehybností, trestají za to, co ani nemohou umět, a naopak velmi málokdy chválí za to, co jim jde). Nevnucujte jim ale své pocity a názory (jejich mozky na to nejsou připraveny, nejsou to malí dospělí) a už vůbec ne (dnes již zastaralé) představy o tom, čím by se měly živit. Jejich povolání dnes stále častěji ještě neexistují.
9) České maminky, své syny po pubertě musíte, aby z nich vyrostli zdraví, sebevědomí a tolerantní partneři (nejpozději, když je jim 21 let), vyhnat z mama hotelů: nejlépe do ciziny.
10) Vše z výše uvedeného platí pro zdravé rodiče a zdravé děti. Nic se ale nesmí přehánět, přičemž matky (ale i ti otcové, kteří byli u porodu svého dítěte) většinou vědí intuitivně, co kdy a jak dělat. A pokud si nejste jisti, alespoň svým dětem „nepřekážejte“, anebo svou (racionalitou ušpiněnou) intuici znovu oprašte.