Denní a noční pomočování u dětí

cm nemocne dite

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Pomočováním rozumíme mimovolný (nechtěný) únik moči u dítěte staršího pěti let, které by v tomto věku už moč měly být schopny udržet. Děje se tak kromě jiného i dozráváním reflektorické regulace nočního močení a hormonálního regulačního systému produkce moči. Při výskytu enurézy je jako první potřeba lékařským vyšetřením vyloučit zdravotní (somatické) příčiny, kterými můžou být různé infekce, nachlazení, somatické nemoci, jiné anatomicko-fyziologické potíže či dysfunkce (např. regulace antidiuretického hormonu, vazopresinu, porucha hypotalamu, zánět nebo porucha funkce močových cest apod.)

Psychogenně podmíněná enuréza v zásadě neohrožuje fyzické zdraví dítěte, v nesmírném významu však působí jako výrazný stresor a je zdrojem studu, kdy dítě pociťuje nejen ony pocity studu a méněcennosti vnitřně, ale může být terčem posměšků ze strany vrstevníků, spolužáků, sourozenců nebo dokonce dospělých, který na pomočení reagují nevhodnou reakcí (odmítavě, posměšně, v dítěti vzbuzují pocity studu, nepatřičnosti apod.).

K pomočování může docházet během dne nebo v noci. Nejběžnější formou je enuréza noční (tzv. enuresis nocturna), u které k pomočení dochází během nočního spánku nebo během spánku v průběhu dne. Jako denní enuréza se chápe pomočení v průběhu bdění. Tento typ je častější u dívek a obvykle se vyskytuje jen zřídka u dětí starších devíti let.

Primární enuréza

Tímto termínem se označuje pomočování, které je vleklé a dochází k němu nepřerušeně od nejútlejšího věku. Přes den nemá obvykle dítě s udržením moči žádný problém, častější je právě enuréza noční. S věkem má tendence pomočování ustupovat. Vyskytuje se zhruba u 15-20 % pětiletých dětí, 10 % sedmiletých, 5 % desetiletých a 3 % dvanáctiletých dětí. Jen ve velmi malém procentu (cca 1 %) se vyskytuje enuréza u dospělé populace. Proto, co se týká léčby, u primární enurézy se nekomplikované formy enurézy upravují spontánně bez nutnosti systematických terapeutických (léčebných) zásahů a pomočení spontánně vymizí kolem dvanácti až třinácti let dítěte.

Léčba enurézy zahrnuje odstranění dětských plenek na noc, které k odstranění enurézy nikterak nepomohou; taky je potřeba upravit režim příjmu tekutin v průběhu dne (v menších porcích, ale častěji), omezení přijmu tekutin ve večerních hodinách, včasné a pravidelné močení, příp. použití tzv. enuretického alarmu, který dítě včas vzbudí, aby si pak samo mohlo dojít na toaletu.

Sekundární enuréza

Tzv. druhotné pomočování je typem enurézy, u kterého k pomočování dochází po delším bezpříznakovém období (delším než 6 měsíců), čili po období, kdy u dítěte k pomočení nedocházelo. Zatímco u primární enurézy jsou příčiny spíše somatické (tělesné), u sekundární enurézy převládají psychické (psychogenní) příčiny, které s enurézou souvisejí (např. konflikty v domácím prostředí, hádky nebo rozvod rodičů, náhlá nebo výrazná změna v rodině – úmrtí v rodině, narození sourozence, školní prostředí: stres související s nástupem do školy, konflikty se spolužáky, se zvládáním učiva apod.).

V případě přetrvávajících potíží je proto potřeba pátrat i po hlubších příčinách, které za enurézou stojí, a tak jí řešit. Pomocnou ruku při rozmotávání nitek může návštěva dětského lékaře, který potvrdí nebo vyloučí zdravotní důvody enurézy. Při psychogenně podmíněné enuréze je potřeba kontaktovat dětského psychologa nebo pedagogiko-psychologickou poradnu, příp. ambulanci dětské klinické psychologie.