Dekubity (proleženiny)

cm oblazky1

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Jako dekubity čili proleženiny jsou označovány rány (poškození tkáně) vyvolané tlakem, vznikají většinou v místech s malou vrstvou tukové, svalové tkáně nebo také tlakem z vnějšího prostředí proti kosti. Dá se říci, že čím je slabší vrstva zmíněných podkožních tkání, tím je větší nebezpečí vzniku proleženin. Ke vzniku proleženin dochází velmi rychle.

Jsou uváděny i případy, kdy k nim dochází řádově během několika desítek minut až hodin. K těmto případům dochází u čerstvých úrazů, po operacích či při postižení míchy. Někdy k tomu může dojít i za delší dobu u dlouhodobě ležících pacientů, kam patří pacienti ochrnutí do různé míry a také pacienti ve vážném celkovém stavu a poškození. Rovněž k tomu může dojít u osob v bezvědomí a hlavně také u osob nad 70 let věku. Dochází tak k tomu, že pacient se může hůře o sebe postarat a stoupá riziko vzniku infekce.

Proleženiny se nejčastěji nacházejí v pánevní – křížové oblasti, v oblasti kyčelního kloubu a kostrče a občas také na patách. Přispívajícím faktorem může být rovněž trvale vlhká kůže, způsobovaná inkontinencí. Takto postižená kůže se musí včas promazávat speciálními mastmi. Prvními projevy jsou zarudlé, bolestivé oblasti, které mění svou barvu až v purpurovou. Následně se kůže rozpadá a vznikají otevřené rány. Tyto rány se mohou infikovat, jak již bylo zmíněno, zvětšovat se a prohlubovat. V takovém stavu se jen obtížně hojí. Hluboké a chronické vředy jsou léčeny pomocí antibiotik a v některých případech je již třeba zásah plastické chirurgie. V mírnějších fázích lze použít některé z řady přípravků v podobě mastí, gelů a balzámů.

Pozitivní vliv na proleženiny může mít měsíčkový či rakytníkový olej. Přípravky k léčbě a prevenci proleženin se stále ještě vyvíjejí. Důležitá je v případě proleženin i prevence dalšího rozšiřování dekubitu. Jakmile proleženina vznikne, lze ji vyléčit pouze maximálním omezením tlaku na postižené místo. Proto je u nepohyblivých pacientů nesmírně důležitá pečlivá péče ze strany ošetřujícího. Je třeba měnit alespoň každé dvě hodiny pacientovu polohu. Oblasti vystavené tlaku je třeba pečlivě omývat a osušovat, hlavně když je pacient inkontinentní. Dodatečnou ochranu před potřísněním močí a stolicí v takovém případě poskytnou bariérové krémy.