Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
„Zkušenost a historie nám ukazují, že lidé a vlády se nikdy z dějin nepoučí…“ G.W.F. Hegel
Vývoj názorů na nebezpečí „pandemické“ AH1N1 chřipky jsme společně sledovali od prvních případů této infekční nemoci v Mexiku v březnu 2009. V průběhu našich studií jsme používali jako zdroje informací prestižní odborné časopisy a uznávané učebnice virologie. Značná část našeho materiálu pochází z oficiálních zdrojů, jakými jsou Světová zdravotnická organizace (WHO), americký Úřad pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) Národní ústav zdraví (NIH), Národní ústav pro alergii a infekční nemoci (NIAID) a jiné. To proto, že s použitím takových zdrojů je možné integrovat a korelovat dřívější zkušenosti s epidemiemi a pandemiemi.
Na samém začátku, dokonce ještě před tím, než WHO vyhlásila 6. stupeň pandemie, spustila skupina vědců poplach, že se může objevit strašná a smrtící pandemie. Je přirozené, že výrobci vakcín dělali všechno pro to, aby mohli živit tento strach a tiše připravovat jednání s WHO, aby byli mezi těmi, kteří budou vybráni pro výrobu a dodávky „pandemických“ vakcín pro svět. Je zjevné, že posvěcení WHO by mohlo zajistit zisky ve výši desítek miliard dolarů.
Jakmile se infekce prasečí chřipky začala šířit v USA a pak i v dalších částech světa, začaly se ukazovat její zvláštní rysy. Ti, kteří se narodili před rokem 1950, zjevně vykazovali vyšší stupeň odolnosti k nákaze, zatímco pro osoby ve věku 25-40 let se tato infekce jevila poněkud více patogenní. Oficiální zdroje brzy prohlásily, že nemoc je v porovnání se sezonní chřipkou obzvláště riziková pro těhotné ženy. Jak uvidíme později, toto byla grandiózní lež.
Jakmile byla vyhlášena pandemie, virologové testovali potenci viru pomocí konvenčních metod, což znamenalo nakažení pokusných zvířat – fretek. Zjistili, že se jedná o virus typu AH1N1, který není o nic víc patogenní než běžná sezonní chřipka i přesto, že dokáže proniknout poněkud hlouběji do plic. V žádném případě nedosáhl patogenity viru H1N1 z let 1917-1918. Nenapadal jiné tkáně a co je mimořádně důležité, neinfikoval mozek.
Následně bylo třeba otestovat schopnost viru šířit se v populaci. Výsledky těchto testů byly poněkud kontroverzní, nicméně nejlepší získané důkazy svědčily o tom, že virus se mezi lidmi příliš dobře nešíří. Studie CDC zjistila, že v rodině nakaženého pacienta bylo infikováno pouze 10% jiných členů rodiny, což je nakažlivost velmi nízká. To bylo později potvrzeno i ve studii hodnotící zkušenosti ze státu New York, kde se nakazilo pouhých 6,5 % populace, což bylo velmi vzdálené od předpovídané 50% nakažlivosti, před jakou varoval prezidentský výbor poradců pro vědu a technologie (President’s Council of Advisors on Science and Technology – PCAST). Je velmi poučné připomenout si, že v průběhu epidemie z let 1917-18 byla infikovanost prasečí chřipkou v USA 30%.
Předpovídalo se také, že 1,8 milionů lidí bude potřebovat hospitalizaci a 300 000 osob by mohlo skončit na jednotkách intenzivní péče (JIP); že nemocnice budou přetíženy a že JIP nebudou mít dostatek lůžek pro všechny nemocné a umírající. Počet lidí, kteří by mohli zemřít, se v USA odhadoval na 90 000. Denně jsme z médií dostávali zprávy o tom, že na chřipku umírají mladí zdraví lidé, nejenom ti, kteří mají nemocné srdce, cukrovku, rakovinu a jiné nemoci s oslabením imunitního systému.
Podobné předpovědi se rozšířily i na Austrálii a Nový Zéland. I tyto státy začaly hlásit nárůst nových případů H1N1 a očekávání zvýšené potřeby hospitalizací v průběhu nadcházející zimy. Brzy se objevily dvě velké studie v časopise New England Journal of Medicine (NEJM), které analyzovaly zkušenosti z hospitalizace pacientů s prasečí chřipkou jak v USA, tak v Austrálii a Novém Zélandu. Tyto velmi zajímavé studie ukazují dramatické rozdíly mezi tím, co odhaluje věda a mezi tím, co se šíří ve sdělovacích prostředcích. Jak uvidíte, virus H1N1 je velmi mírný pro 99,9% populace.
Zkušenosti z Austrálie a Nového Zélandu
Země na jižní polokouli prošly zimním obdobím roku 2009, ve kterém se očekával vrchol chřipkové infekce v době, kdy na severní polokouli bylo léto. Epidemiologové i virologové byli překvapeni, jak byla tato chřipková pandemie na jižní polokouli mírná s relativně malým počtem úmrtí a hospitalizací ve většině oblastí. Studie publikovaná v NEJM 8. října 2009 označená jako studie AZIC zjistila, že z populace 25 milionů obyvatel bylo na JIP umístěno 722 pacientů s potvrzenou nákazou virem H1N1. Protože CDC a další zdroje uváděly, že hlavním smrtelným nebezpečím hrozící chřipky je virová pneumonie, zmíněná studie analyzovala počet osob hospitalizovaných s virovou pneumonií za posledních pět let a zjistila, že v roce 2009 to bylo pouhých 37 pacientů, zatímco v roce 2007 jich bylo 69 stejně jako v roce 2008. Potřeba hospitalizace na JIP se vyskytla u jednoho ze 35 714 pacientů, tedy neuvěřitelně nízké riziko 0, 0028 %! Byli to převážně lidé ve věku 25–49 let, kteří měli astma nebo jinou plicní chorobu. Nejvyšší procento nutných hospitalizací na JIP bylo u skupiny dětí od narození do jednoho roku, kde byla zaznamenána i nejvyšší úmrtnost.
Je zajímavé, že právě kojenci v tomto věku velmi špatně odpovídají na očkování jak proti sezonní chřipce tak na vakcínu proti viru H1N1. Jedna z největších studií zjistila, že děti mladší než čtyři roky nezískávají po očkování proti sezonní chřipce vůbec žádnou imunitu. Stejně tak studie NIAID dokončená později uvádí, že 75% dětí mladších než 35 měsíců nezískává po vakcíně proti H1N1 žádnou ochranu a u skupiny dětí ve věku 3–9 let se nevytvářejí protilátky po tomto očkování u 65 % dětí.
Očkování proti sezonní chřipce doporučuje CDC a NIH jako ochranu k zajištění lehčího průběhu při nákaze H1N1 (což doporučoval i hlavní hygienik ČR MUDr. Michael Vít). Je proto důležité vědět, že podle kanadské studie zahrnující 12 milionů osob zvyšovalo očkování proti sezonní chřipce riziko onemocnění prasečí chřipkou na dvojnásobek a způsobovalo v případě nákazy mnohem vážnější průběh onemocnění.
V současné době většina zdravotnických autorit souhlasí s tím, že varianta viru H1N1 je zcela mírná, že u většiny osob (99,99%) má onemocnění krátký a mírný průběh. Americká studie zjistila, že nejvyšší pravděpodobnost úmrtí se vyskytovala u lidí nad 65 let, kteří měli vážné zdravotní problémy již před nákazou.
Jedním z opravdových překvapení této i americké studie bylo zjištění, že mezi nejvážnější rizikové faktory vedoucí k nutnosti hospitalizace na JIP patří obezita. Obézní lidé byli hospitalizováni šestkrát častěji než lidé s normální váhou. Obezita má prokazatelnou rizikovou roli i u dětí i těhotných žen, jak si dále ukážeme. To nebylo ve sdělovacích prostředcích nikdy uvedeno. Obezita je spojena s vyšším výskytem metabolického syndromu a s rezistencí vůči inzulinu, což zvyšuje riziko vážného průběhu infekční nemoci a to i při nákaze virem s mírnou patogenitou.
Americké zkušenosti
Ve stejném čísle NEJM z 8. října 2009 je publikovaná studie z USA, ve které jsou zhodnocené údaje z 24 amerických států, ve kterých došlo k rozšíření infekce variantou H1N1 viru. Musíme si uvědomit, že na rozdíl od většiny chřipkových epidemií v USA tato epidemie začala brzy a na konci září se přiblížila k vrcholu s tím, že na konci října by se měl počet nemocných snižovat. Studie zahrnuje 13 217 případů infekce s 1082 hospitalizovanými pacienty. Z hospitalizovaných pacientů mělo 83% jiné vážné zdravotní problémy, takže z 24 států to bylo 292 lidí, kteří onemocněli pouze nákazou virem H1N1 natolik vážně, aby museli být hospitalizováni. Pouze 67 osob z desítek milionů lidí ve 24 státech skončilo na JIP. Z těchto 67 pacientů 19 zemřelo, přičemž 67 % z nich mělo jiné vážné onemocnění. Z 24 států USA zemřelo tedy pouze 6 pacientů, kteří byli před nákazou virem H1N1 považování za zdravé. Je toto důvodem a ospravedlněním pro zahájení masivní očkovací kampaně? Pacienti, kteří zemřeli, byli buď staršího věku nebo jim byla podávána antivirotika později než za 48 hodin od začátku nemoci. Nebyla nalezena žádná korelace v souvislosti s očkováním proti sezonní chřipce. Ti, kterým byla podána antivirotika (Tamiflu nebo Relenza) v průběhu prvních 48 hodin, nezemřeli.
CDC uvádí, že každý rok zemře na chřipku 36 000 osob. Podle údajů CDC a WHO bylo v roce 2009 zaznamenáno a prokázáno asi 900 úmrtí, což znamená, že se jedná o nejmenší počet úmrtí v důsledku chřipky za poslední sledované roky. To ukazuje, že na základě údajů z USA, Kanady, Evropy a z jižní polokoule neexistuje žádné oprávnění k šíření strachu a paniky ani k masivnímu očkování nedostatečně vyzkoušenými vakcínami.
Americká televizní síť CBS Broadcasting provedla přešetření hlášených případů ve všech 50 amerických státech. Zjistili například, že v Georgii bylo 97 % hlášených případů onemocnění „prasečí chřipkou“ negativních na H1N1, na Aljašce bylo pouze 1 % hlášených případů pozitivních, 93 % bylo negativních na jakoukoliv chřipku; v Kalifornii byla pouze dvě procenta evidovaných případů H1N1 pozitivní, 12 % představovaly jiné chřipkové viry a 86 % pacientů případů byly negativní na jakoukoliv chřipku. Odborníci říkají, že pacienti byli nachlazení nebo měli onemocnění horních dýchacích cest, což není totéž co chřipka (http://therearenosunglasses.wordpress.com/2009/11/06/swine-flu-cases-overestimated-cbsnews/).
A co se týče dětí, které jsou hlavním terčem obav ze strany masově sdělovacích prostředků a vládních agentur? Zmíněná studie z NEJM zjistila, že 60 % hospitalizovaných dětí mělo jiné zdravotní problémy a 30 % bylo obézních. Předchozí studie CDC uvádí, že 2/3 dětí, které zemřely, měly neurologické problémy nebo plicní onemocnění jako např. astma. To ve svých důsledcích znamená, že z populace 301 milionů obyvatel zemřelo 34 zdravých dětí. Podle údajů CDC zabila sezonní chřipka v roce 2008 116 dětí. Je ironií, že v roce 2003, kdy bylo zavedeno očkování malých dětí proti sezonní chřipce, zvýšila se průměrná roční úmrtnost na chřipkuoproti letům 1999-2002 sedmkrát! To není nic překvapujícího protože víme, že rtuť ve vakcínách potlačuje imunitu.
Těhotné ženy a virus AH1N1
CDC, lékaři a média zdůrazňují, že by touto experimentální vakcínou měly být očkovány všechny těhotné ženy. Média opakují, že tato vakcína je vyráběna naprosto stejně jako vakcína proti sezonní chřipce a je proto bezpečná, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není.
V Austrálii a na Novém Zélandu odhadovali, že v roce 2009 tam bylo dohromady 250 000 těhotných žen. Z nich bylo hospitalizováno na JIP pouze 66, což znamená incidenci 1 žena na 3 800 těhotných, čili riziko 0,03%. Těhotné ženy z těchto dvou zemí se mohou cítit bezpečné při vědomí, že mají 99,97% naději, že neonemocní natolik, aby musely být hospitalizovány na JIP. A proč skončilo na JIP oněch 66 těhotných žen? Studie z Austrálie a Nového Zélandu skutečně zjistila, že v souladu s poznatky americké studie, byly tyto těhotné ženy buď obézní nebo měly vážný zdravotní problém, který byl spojený s obezitou.
K téměř stejným číslům došla i americká studie. Tam lékaři při svých úvahách připomínají, že nebyli schopni brát v úvahu, kolik těhotných žen užívá drogy nebo kolik jich žije v chudobě spojené s podvýživou vedoucí ke snížení imunity. Nicméně, pro těhotné ženy může znamenat speciální nebezpečí samotná vakcína. Vždy totiž patřilo k základním principům medicíny, že by se neměla očkovat těhotná žena s výjimkou extrémních případů ohrožujících život dítěte. V současné době jsme svědky dvou příkladů závažného porušení této zásady. Když byla uvedena na trh vakcína Gardasil proti HPV (lidský papilomavirus), doporučil její výrobce Merck, aby byla podávána těhotným ženám. Krátce po jejím zavedení byla tato nebezpečná praxe zastavena, protože se zvýšil počet potratů a počet novorozenců s vážnými malformacemi (viz Doba jedová i Varovné signály očkování).
Dnes je již dobře známo, že pokud se stimuluje imunitní systém ženy v průběhu druhého a třetího trimestru těhotenství, výrazně se zvyšuje riziko vzniku autizmu v raném dětství nebo schizofrenie v pozdějším věku. Zvyšuje se výrazně pravděpodobnost poruch ve vývoji nervové soustavy a s tím spojených poruch chování u dětí.
Zatímco studie u laboratorních zvířat přesvědčivě ukazují, že očkování poškozuje vývoj plodu, neexistují žádné podobné studie, které by prokazovaly bezpečnost vakcinace těhotných žen pro vývoj člověka.
Program masového očkování těhotných žen vakcínou proti H1N1 viru představuje v historii lidstva největší experiment na těhotných ženách a může vyústit do monumentální katastrofy.
Co všechno o vakcíně proti prasečí chřipce ještě nevíme?
Zatímco americký kongres vyhlásil stav nouze umožňující lékařům zbavit se zodpovědnosti za následky komplikací po očkování touto novou vakcínou, pojišťovací společnosti v Austrálii odmítly pojistit lékaře, kteří budou očkovat z toho důvodu, že vakcína byla vytvořená příliš rychle a je tudíž stále experimentální.
Sdělovací prostředky a představitelé oficiálních zdravotnických institucí opakovaně šíří ujišťování, že vakcína je bezpečná zejména proto, že je obdobná jako vakcína proti sezonní chřipce. Avšak co všechno ještě nevíme ani o této vakcíně, která je vyráběná po desítky let? O čem všem se stále ještě dohadujeme? V médiích jsou lidé ujišťováni o naprosté bezpečnosti a účinnosti vakcíny proti prasečí chřipce. Výsledky testování publikované v NEJM jsou velice instruktivní, protože ukazují, že testy bezpečnosti a sledování vedlejších účinků byly prováděné pouze 7 dní po očkování a to u skupin čítajících 15 osob! Gullianův-Barrého syndrom, nebezpečná paralýza se může projevit až za několik měsíců stejně jako křeče, poruchy chování a neurologické problémy u dětí.
Je otázkou, proč vlády a jejich představitelé tak ochotně živí tuto paniku a strach z nemoci, která má velmi mírný průběh? Proč mluvíme o nutnosti povinného očkování každého muže, ženy a dítěte? Je také zajímavé, že autoři bezpečnostních studií vakcíny proti prasečí chřipce jsou zaměstnanci výrobců vakcín.