Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Onemocnění kostní tkáně, které vlivem postupné ztráty kostní hmoty vede ke zvýšené křehkosti kostí. V důsledku tohoto jevu dochází u lidí trpících tímto onemocněním k četnějším zlomeninám. Název vychází ze dvou řeckých slov (osteo – kost, poros – otvor).
Kost je živá tkáň, jejíž vnitřní struktura se v průběhu života neustále přizpůsobuje změnám zátěže skeletu. K tomu nám slouží dvoje protichůdně pracující skupiny kostních buněk. Především v kostech pracují stavební kostní buňky, odborně zvané osteoblasty. Ty dokáží přijmout rozpuštěný vápník kolující v krevním oběhu a spolu s jiným stavebním materiálem jej zabudovat kolem sebe do kostních lamel a trámců tvořících vnitřní architekturu kostí. Opačně působí kostní buňky OSTEOKLASTY, které naopak dokáží zabudovaný vápník uvolnit = odbourat z kosti zpět do mezi-buněčné tkáňové tekutiny. Jejich vzájemná souhra zabezpečuje velice účelný dynamický stav, kdy zdravá vitální kost si stále udržuje maximální pevnost při minimální spotřebě stavebního materiálu.
Bohužel s přibývajícím věkem – a u žen především v souvislosti s úbytkem pohlavních hormonů v menopauze – začíná ochabovat aktivita stavebních kostních buněk – (osteoblastů), takže v kostech postupně převládne vápník odbourávající (neboli resorbující) aktivita osteoklastů. Ano je to skutečně tak, vápník se z kosti neztratí sám od sebe, ale postarají se o to aktivně naše vlastní „pracovité“ buňky.
Co je to vápníkový paradox?
Pojmem „vápníkový paradox“ se označuje statisticky prokázaný fakt, že v civilizovaných zemích s vysokým příjmem vápníku, je i nejvíce zlomenin krčku stehenní kosti. Nesouvisí to ale se samotným příjmem Ca, ale s nadměrným příjmem bílkovin a cukrů, které v procesu trávení silně okyselují organismus. K vyrovnání životně důležité acidobazické rovnováhy (poměr mezi kyselými a zásaditými složkami především tělních tekutin) tělo zvýšenou aktivitou osteoklastů paradoxně vyplavuje vápníkové rezervy z kostí, aby přebytek kyselých složek vyrovnal.
Současně s tímto paradoxem se zvyšuje i riziko následné tvorby nerozpustných sloučenin vápníku ukládajících se v cévách, ledvinách, vazivových tkáních atd. Zjednodušeně řečeno, nadměrnou konzumací sladkostí a masa se vápník ztrácí z kostí – tam kde jej potřebujeme – a ukládá se tam, kde škodí.
WHO (světová zdravotnická organizace) proto omezila dříve doporučené dávky vápníku v zemích, kde je vysoký výskyt zlomenin krčku, na 400 až 500 miligramů, tedy přibližně na polovinu dosavadních doporučení.
U rostoucích kostí dětí a mládeže ale stále platí, že kolik zdravé kostní hmoty si vytvoříme do 25 let, tolik rezervního vápníku pak máme k dispozici pro celý další život a pro jeho postupný úbytek s přibývajícími roky.
Může existovat nějaká souvislost mezi osteoporózou a imunitním systémem?
Ano, tato možnost je také velmi pravděpodobná a zde lze od výzkumu ještě očekávat nová překvapení. Je totiž velmi pravděpodobné, že u některých jedinců může být nápadně velké odvápnění kostí projevem autoimunitní reakce.
Když se pátralo po původu osteoklastu, zjistilo se, že je to v podstatě specializovaná bílá krvinka a vytváří ze z monocytu = z úplně stejné nezralé (prekurzorové) buňky, z níž vzniká i makrofág, což je známá součást našeho imunitního systému. Makrofág je především likvidátor cizorodých mikroorganismů i našich vlastních mrtvých buněk. Znamená to tedy možnost, že podobně jako makrofág i osteoklast může podléhat podobným chybným signálům, jaké nutí náš imunitní systém rozpoutat bratrovražedný autoimunitní boj proti tkáním vlastního těla. Tím lze snadno vysvětlit i další zajímavé souvislosti mezi osteoporózou a negativními psychologickými vlivy životního stylu.
Může se i psychika podílet na vzniku osteoporózy?
V přírodní medicíně stále platí heslo: „Tělo je obrazem Duše.“ Toto platí i pro onemocnění osteoporózou. Psychika klienta by měla být harmonická. Stres a jiný duševní neklid bohužel způsobí, že sebelepší přírodní látky či podávání vápníku se jen minou účinkem.
Protože autoimunitní reakce jsou jednou z vážných nežádoucích reakcí organismu na jeho dlouhodobé psychické přetěžování, máme zde odpověď na to, proč se osteoporóza objevuje o něco častěji u příliš vitálních osob s velmi neklidnou psychikou. Vyvolávající příčinou chybné autoimunitní reakce je evidentně dlouhodobá nadměrná aktivita sympatického nervového systému, což je stresový systém pro útok nebo útěk = „fight-or-flight response“).
A naopak – pokud chceme, aby naše tělo zapojilo všechny svoje detoxikační a především regenerační procesy, k tomu tělo potřebuje mít aktivovaný parasympatický vegetativní systém, který je ve funkční opozici proti sympatickému vegetativnímu systému. Pokud v průběhu dne je příliš často aktivován stresový sympatický systém, nemá prostě regenerace žádnou velkou šanci – a to se týká celého organismu, nikoliv jen regenerace kostní tkáně.
Jaká je využitelnost vápníku ze stravy?
Využitelnost vápníku není bohužel nikterak vysoká, ani v nejlepších případech příliš nepřevyšuje 50% z celkového vápníku obsaženého v dané potravině.
Pro příklad:
| Vstřebatelnost > 50 % | (květák, růžičková kapusta, brokolice, kapusta, tuřín, řeřicha) |
| Vstřebatelnost = 30 % | (mléko, jogurty, sýry, kalciem obohacené sójové produkty a tofu) |
| Vstřebatelnost = 20 % | (mandle, sezam, sladké brambory, fazole) |
| Vstřebatelnost < 5 % | (špenát, rebarbora) |
(zdroj: www.is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/js06/t031/mineraly.ppt)
Podrobnější odpověď.
Konkrétně pak může výpočet vypadat takto:
| obsah Ca (mg) ve 100g | vstřebatelnost |
vstřebá se (mg Ca ze 100 g potraviny) | |
| Sýr eidam 30% | 690 | 30 % | 207 |
| Květák | 205 | 50 % | 102,5 |
Z výpočtu vyplývá, že menší vstřebatelnost vápníku z mléčných výrobků je bohatě vyvážena jeho celkovým vysokým množstvím. Výsledkem je větší příjem vápníku z mléčných výrobků než ze zeleniny. Ale rozhodně to neznamená jen se zaměřit na co nejvyšší příjem mléčných výrobků a přitom rezignovat na pravidelnou konzumaci zeleniny. Ta je totiž největším zdrojem zásadotvorných látek, které tělo nezbytně potřebuje k udržení již zmiňované acidobazické rovnováhy. A bez dostatečného příjmu zásadotvorných látek se nám neudrží ani ty minerály, které v kostech máme, natož aby nám tam byl nějaký nový znovu vestavěn.
Jak na osteoporózu pomocí přírodních produktů?
Primárním cílem je zabránit dalšímu úbytku množství a zhoršení kvality kostní tkáně, ale v přírodní medicíně máme ověřené i postupy vedoucí k významnému zlepšení zdravotního stavu kostí – včetně zpětného zabudování alespoň části již chybějícího vápníku. Cest, které k tomu vedou, je mnoho a pro různé pacienty jsou vhodné odlišné léčebné postupy. Správný postup souvisí s věkem, ale také s psychikou a životním stylem klienta. Dosud nejčastěji doporučované podávání nadměrných dávek minerálů a vitamínu D samo o sobě proti osteoporóze nic nezmůže, pokud mají stavební kostní buňky (osteoblasty) sníženou vitalitu.
Zatím nejlepší měřené výsledky při regeneraci odvápněných kostí přinášejí kombinace minimálně dvou produktů. Jedním produktem se snažíme transportovat vápník až ke stavební kostní buňce a druhým produktem se snažíme zvýšit její aktivitu. Zde se snoubí moderní výzkum s prastarými znalostmi přírodních regeneračních látek.
Objev vlivu fulminových (huminových) kyselin na zlepšený transport nutričních komponent uvnitř lidského organismu je výsledkem moderního výzkumu. Proto se mezi produkty schopnými přivést stavební minerály až k osteoblastům nejvíce osvědčují jen ty, které kromě minerálních látek a vitaminu D obsahují i přírodní fulminové (huminové) kyseliny, které umožňují udržet podávané minerály v koloidní formě a významně zlepšují jejich transport až k cílovým stavebním buňkám. A naopak látky, které se nejvíce osvědčují v aktivaci stavebních kostních buněk, to jsou po tisíce let známé bylinky a exotické houby, které se po dlouhá staletí používají ke zpomalování procesů stárnutí.
https://www.prozdravi.cz/vapnik-2/