Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Moje životní filozofie je následující. Učím druhé to, co dělám sám. Snažím se, aby to, co si myslím, co říkám a co dělám, bylo totéž. Zastávám otevřený přístup a naprostou upřímnost. Usiluji o čistý duchovní vzestup bez jakýchkoliv neetických zkratek a nečistých pomůcek a totéž učím druhé lidi. Tvrdě odmítám jakékoliv pokusy ovládat energie vůlí a vědomím, nebo manipulovat s druhými bytostmi. Chráním si svoji svobodu a nezávislost a stejné právo poskytuji i všem ostatním. Postupně se svým životem dopracovávám k tomu, abych v každém okamžiku jednal tak, aby to bylo dobré pro mne a zároveň i pro ostatní bytosti a celý Vesmír.
To, co sděluji ostatním, nejsou pouhé naučené a přečtené informace. Předávám především to, co vnímám svojí intuicí, co získávám při oboustranné komunikaci s vyššími bytostmi – planetou Zemí, Kosmickým vědomím a dalšími vyššími světy a sférami. A co se v mém životě i v životě dalších osob postupně potvrzuje. Ať už v současnosti nebo pohledem do minulosti při karmické očistě. Na přelomu tisíciletí a věků se pro lidstvo otevírá nová duchovní cesta. Mnohé z toho, co budu postupně předávat, jsou nové informace, dosud knižně nepublikované.
Všude se píše o probíhající transformaci člověka a planety. K tomu, abych se zařadil do proudu transformace, však nestačí vstřebávat jen informace s negativní náplní o všech možných skrytých ovládáních, které se dnes dějí. Je potřeba získávat i konstruktivní informace. Jak funguje duchovní pozadí světa. Co udělat pro to, abych pochopil, co se děje. Abych začal rozumět událostem doby. A to bude náplní tohoto začínajícího seriálu příspěvků. Možná pár prvních článků bude někomu připadat příliš obyčejných, nezajímavých. Na začátku však musím popsat obecné záležitosti, abyste chápali, o čem je řeč, a z čeho vycházím. Brzy se dostaneme k věcem konkrétnějším, k aktuálním informacím z duchovního pozadí. K novým pohledům na tento svět i na naši minulost. Proč jsme tady na planetě, kam směřujeme a jakou pro to máme výbavu.
Je to, co vnímáme smysly, skutečná pravda?
Drtivá většina lidí považuje za rozhodující důkaz pravdy to, že danou věc viděli, že si na to sáhli, případně to ochutnali. A ještě navíc jim to jejich rozum musí odsouhlasit jako přijatelné a možné. Opravdu nám našich pět fyzických smyslů poskytuje objektivní obraz vnějšího světa? Je to, co vnímáme fyzickými smysly, skutečná a jediná pravda? Na následujících příkladech ukážu, že tomu tak vždy nemusí být.
Příklad 1: Dívám se na hladký beton. Připadá mi jednolitý, zcela hladký a neprostupný. A přesto jím dokáže prosáknout voda. Nebo jím voda vzlíná v podobě zemní vlhkosti.
Příklad 2: Elegantní muž dokonale oblečený a přesvědčivě mluvící. Na první pohled budí dojem spolehlivosti a důvěryhodnosti. A přesto může jít o lháře, podvodníka, zloděje nebo dokonce vraha. Fyzické smysly to nedokáží rozhodnout. Ani věda nemá pro takovou situaci žádné přístroje. Ale někteří lidé to dokáží okamžitě odhadnout jakýmsi vnitřním pocitem.
Příklad 3: Vlastní zážitek z období před rokem 1989. Tehdy jsem byl vysokoškolský učitel a pracoval jsem na Vysoké škole ekonomické. Chtěli nám učitelům ukázat, kdo je to Václav Havel, vůdce opozice. Vytvořili sestřih, kde pan Havel jen dlouze koktal a neřekl souvislou větu. A pak nám řekli. Takoví chtějí rozložit naše socialistické zřízení, naši vlast. Ano, tehdy šlo o záměrnou manipulaci. Vykreslit nám Václava Havla jako naprosto nemožného diletanta.
Příklad 4: Převzato z článků Jitky Lenkové („Tajné signály na TV Nova“, Skryté skutečnosti 29/2001, 32/2002). Jde o událost, která se podle očitých svědků stala, dokonce několikrát. Konkrétně například 22. 9. 2001 a 27. 10. 2001, tedy několik dnů či týdnů po atentátech na Světové obchodní centrum v New Yorku. Vysílání televize Nova, erotický pořad Peříčko. Mezi reklamou a vlastním pořadem se zamítaly černobílé šmouhy. Člověk si toho sotva všiml a fyzické smysly nedokázaly rozpoznat, o co se jedná. Jenže kdosi při nahrávání náhodou zpomalil video a zjistil tak, co vlastně ty míhající se šmouhy ve skutečnosti vyjadřují. Víte, jaké informace dostal každý sledující divák do hlavy? Byl to zrychlený sled obrázků, které vnímá pouze naše podvědomí. Šlo o anglická hesla skrytě podporující terorismus a násilí, některá z nich lze přeložit takto: „Věř tomu, co ti říkají. Chceš pravdu, ale potřebuješ lež. Peníze jsou kořenem všeho. Dívej se víc na televizi. Bomby nás drží svobodnými. Láska je nenávist. Informace jsou síla, moc. Dítě shrábni, co můžeš. Vkus je nepřítel umění.“ Psycholog k tomu dodává (Vymývání mozků Peříčkem, Osud.cz, 15. 1. 2002): „Považuji to za šokující. Je naprosto neetické a nepřijatelné dostávat tímto způsobem do lidí informace jakéhokoliv druhu, i kdyby to byla třeba jen reklama na popcorn. Pokud jsou to takové nápisy, jaké jsem viděl, tak se dá říci, že jsou to informace, které mají člověka učinit lépe manipulovatelným a nemají daleko od toho, čemu se říká vymývání mozků. Je to propagace násilí, hlouposti a tuposti… Erotický podnět rozšiřuje zornice až třikrát oproti normálu. Zvyšuje se tak pravděpodobnost průchodu podprahové informace do nevědomí.“ A to všechno proběhlo přesto, že „ve většině vyspělých zemí Evropy jsou podprahová sdělení v televizním vysílání zákonem zakázána. Nejinak je tomu i v Česku.“
Pohled smyslů nedává skutečnou pravdu o světě
Co tyto čtyři příklady naznačují? Že fyzické smysly nám poskytují pouze povrchní, zjednodušený a často velmi zkreslený pohled. Není to skutečná pravda o světě. Ukazují nám pouze to, co je nejvíce vidět. A to obvykle nebývá to hlavní. Skutečnost má totiž více vrstev a ta nejvíce zřetelná vrstva obvykle není tou nejdůležitější. Navíc se smysly se dá dobře manipulovat. Jsou známé fotomontáže – vytvořené fotografie, které neodpovídají realitě. Například tělo jednoho člověka s hlavou jiného. Nebo vytvoření takové posloupnosti dějů při promítání, která se nikdy nestala. Stačí přece vhodně sestříhat, přeházet a slepit filmový materiál. I televizní obraz dokáže člověka zmanipulovat a podat událost jinak, než ve skutečnosti proběhla. A to nemluvím o skrytém podprahovém zvukovém nebo obrazovém vysílání. O neviditelné manipulující energii, která může být zastřenou částí televizního přenosu, tak jako se tomu stalo v popisovaném případě. Nebo některé bezduché televizní reklamy, po kterých člověk jde a zakoupí si výrobek, aby si ho vyzkoušel. Aniž třeba chápe, proč to vlastně udělal. Statisíc a miliony jemně zmanipulovaných lidí.
Skutečnost má více vrstev
Příklad 5: Plamen svíčky. Zkuste sami pozorovat a vnímat plamen svíčky v tmavé místnosti. Pochopíte, že jde o složitý energetický útvar, který ovlivňuje prostředí v celé místnosti. Nevěříte? Rozeznáte nejjasnější jádro – to nás při neopatrnosti spálí. Další nejbližší vrstvy deset centimetrů od jádra, ty nás zahřejí. A ty nejjemnější vrstvy, které zasahují do větších a větších vzdáleností? Zahnaly tmu ze všech koutů, vytvořily světlo. Všechny tyto projevy jsou nedílnou součástí plamene a doprovázejí samotné jádro plamene, o které se můžete spálit. Plamen svíčky je tedy víceúrovňový energetický útvar, který zřetelně proniká a prostupuje celou místností. Neexistuje žádné přesné zakončení plamene, naopak plamen pokračuje dál jemnějšími a méně viditelnými vrstvami. Proč tu svíčku obvykle zapalujete? Abyste se spálili? Nebo abyste se ohřáli? Ne, většinou abyste viděli. Abyste zahnali pochmurnou atmosféru tmy, když vám vypnou náhle elektřinu. Svíčka a její plamen pro vás vytvoří příjemnější atmosféru. Co je tedy z toho plamene svíčky nejdůležitější? Ty nejjemnější vrstvy, které vytváří příznivou atmosféru světla v celé místnosti.
Člověk kolem sebe vyzařuje určitou atmosféru
A co takhle člověk? Je to jen to fyzické tělo, které vidíme? Nebo má bytost člověka podobně jako plamen svíčky i další jemnější neviditelné vrstvy, které se rozprostírají kolem jeho těla? Uvedu další příklad.
Příklad 6: Jste v místnosti. Aniž byste něco viděli nebo slyšeli, máte náhle pocit, že se musíte otočit. Že za vámi se něco děje. Otočíte se a vidíte, že kdosi nový vstoupil do místnosti. Vnímáte něco zvláštního, jakousi neviditelnou atmosféru, kterou ten člověk vyzařuje. Sedíte v blízkosti vám milého člověka a cítíte, jak je vám dobře, aniž byste se dotýkali. A nemusíte přitom ani nic říkat. Nebo naopak potkáte jiného a cosi se ve vás bouří. Mrzí vás, že jste nešli jinudy. Už jste něco z toho sami prožili?
Také člověk tedy kolem sebe vyzařuje určitou atmosféru, která na vás působí i beze slov. Tato atmosféra však na rozdíl od plamene svíčky není vidět. Může to být pohoda, klid, pozitivita nebo naopak zmatek, chaos, stres, špatná nálada. Z toho důvodu mnozí lidé cítí, že za nimi někdo stojí nebo že se na ně někdo dívá. Jednoduše vnímají určité neviditelné impulsy, které k nim od toho člověka přicházejí. Není těžké v těchto jevech vidět určitou podobnost mezi plamenem svíčky a člověkem.
Příklad 7: Člověk daruje druhému růži. To přece vypadá z pohledu běžných smyslů a rozumu jako chvályhodný, hezký čin. Důležitá však je atmosféra toho činu a to už naše smysly ani rozum nedokáží zachytit. Daroval květinu z lásky? Nebo ze strachu, aby neměl nepříjemnost? Nebo z vypočítavosti, aby získal pro sebe výhodu? Nebo ze msty, aby se druhý píchl o otrávený trn a zemřel?