Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Snad nejznámější a nejrozšířenější léčivkou a zároveň zeleninou z většiny zahrádek a také veledůležitou položkou sortimentu zeleninových obchodů je cibule. Asi žádná kuchyně se bez této rostliny neobejde a mohli bychom ji klidně zařadit mezi sůl a zlato ve známé pohádce, kterou bych doporučoval přejmenovat na „Sůl kuchyňská nad cibuli kuchyňskou a nad zlato“. Cibule sice neobsahuje drahé kovy, ale důležité prvky ano: sodík, draslík, fluor (stejně jako obvyklá fluorizovaná potravinářská sůl), ale navíc ještě vápník a železo.
Každá hospodyně ví, že krájení čerstvé cibule cibule se musí oplakat. Je to vina kyseliny propenylsulfenové, jak jsem se dočetl v chytrých knihách. Ona sice dlouho ve vzduchu nevydrží, protože se rychle štěpí, ale výrazně plačtivě až dojemně. I ostatní účinné látky cibule se rychle rozkládají. Ale než se rozloží, tak předvedou svůj silný účinek proti mikrobům.
Vysvětluji to obecně tím, že všichni patogenní a právě pilně škodící mikrobové se vyznačují usedlostí na nějakém kusu naší tkáně omývané tělesnými tekutinami, jako je krev, lymfa, natrávenina, tkáňový mok ap. A oni do ní i do nich vylučují své látkové zplodiny, kterými nám ubližují. Tekutiny přinášejí neustále novou výživu a odplavují průběžně jejich jedy, které se nestačily vsáknout do hostitelské tkáně.
Naopak hodní mikrobi a kvasinky, jichž máme zásobu například ve střevech, nejsou nikde nalepeny a množí se skromně v roztoku natráveniny. Tím jsou vlastně uhodněny, protože difúze živin z jejich s nimi cestujícího okolí je slabší tím více, čím více oni kolem sebe vytvářejí hustší mrak svých zplodin a tak vlastně sami sobě omezují své přemnožení, které by se nám jinak asi také nelíbilo a zařadili bychom je ke zlým.
Účinné látky cibule s natráveninou stále omývající škodlivé usedlé mikroby v trávicím traktu jim tak ubližují, kdežto hodné střevní mikroflóře jenom minimálně. A toto malé omezení vynahradí hodným mikrobům a kvasinkám vyhubení zlých usedlíků a tím i zrušení jejich produkce jedovatých zplodin. To dá hodným kvasinkám větší prostor k symbiotickému životu s námi v nás.
Jak již pravěno bylo, účinné látky cibule jsou skoro všechny nestálé a sušením nebo teplem se rychle rozkládají nebo mizí. Enzymy, vitamíny, silice i glykosidy. Hodnotné minerální látky ale zůstávají. Znamená to, že cibule čerstvá je pro zdraví v přiměřenosti dávky dramatičtěji vhodnější než tepelně upravovaná. Podle mého pozorování je okolí člověka, který právě pojedl syrovou cibuli jako například, když si normální člověk sní jablko, výrazně dezinfikováno odorickým aromatem, který eliminuje všechny okolní aeropatogeny včetně jejich přenašečů a prskalů.
Tepelně upravená cibule nabývá díky vymizení hořčičné palčivosti, rozkladu škrobů a jejich následným lehkým karamelizováním neobyčejných lahodnostních chuťových vlastností. I pro mě osobně znamená dostatek do zlatova na sádle smažené cibulky na knedlíku, bramborové placce nebo kaši pochoutku k pohledání, slinotoku a když k tomu přidám karbanátek ze směsi vařené cibule a naklíčené pšenice, jsem ochoten sníst mnohem větší dávku těchto zdravých potravin, která se obvykle projeví značnou prdopudností.
Organizmus se dráždícím a překrvujícím účinným látkám cibule svým způsobem brání jejich urychleným ředěním všemi svými dostupnými sekrety, tedy vyšší tvorbou a pilnějším vylučováním trávicích šťáv. Také zrychlením peristaltických pohybů svaloviny trávicích orgánů. Cibule tak zlepšuje trávení těžké potravy, přidává protinadýmavé schopnosti a působí i proti zácpě. Tepelně neupravená cibule tedy není vhodná při žaludečních vředech a překrvení či podráždění trávicích sliznic.
Cibule má stejně jako česnek protisklerotický vliv díky obsahu aliicinu a podobně snižuje také tak krevní tlak. Česneku podobný efekt má cibule i proti střevním parazitům a dokonce je popisováno působení vývaru z cibule proti bičence poševní. Na střevní parazity se pívával po dobu několika dnů několikrát denně mimo jídla či po jídlech vždy čerstvě připravený čaj čtvrthodinovým spařením drcené nebo nadrobno nakrájené cibule. Faktem je, že tenhle čaj… to je tedy silné kafe. Chuťově i odoricky.
Zdá se, že hořčičné sirné látky česneku a cibule působí dráždivě na dotčené buněčné struktury a zvyšují zde natolik výrazně aktivitu k jejich eliminaci, že se omezí tonus cév a jejich povolením se zvětší prostor pro náplň krví, čímž klesá tlak a zlepšuje se prokrvování i výživa tkání. To se ale vůbec nelíbí mikrobům, takže s vámi bez vás ve vás končí.
Cibule má i močopudnou schopnost. Upravuje také hladinu cukru v krvi pomocí glukokininů a je tak velmi důležitou bylinou i potravinou pro diabetiky.
Další ze schopností cibule je zlepšení odkašlávání. Organizmus se snaží vylučovat sirné látky a silici z cibule také zvýšením hlenotvorby a řídký nový hlen s antimikrobiálními vlastnostmi cibule účinně čistí průdušky zředěním a uvolněním hlenu starého hustého ke kašli dráždícího.
Příznivý vliv cibule se také využíval při zánětech v nosohltanu, celkových virózách, horečce, chřipce a chorobách z nachlazení, kdy se užíval cibulový čaj s rumem, medem nebo jen tak samotný, neochucený. Na začátku podávání se obvykle doporučovala lžíce čerstvě vymačkané šťávy z cibule jako supercloumák. Kdo to přežije, po té dál užívá čaj po hltech a podle ochoty těla to do sebe nechat nalít.
Cibule se doporučovala čerstvá i pro potírání hmyzích bodnutí nebo pro přikládání dušené či s medem nebo mlékem na nečistou pleť, furunkly a vředy pro urychlené dozrávání. Dušená cibule se v hadříku přikládala na krk při angínách, zduřelých uzlinách nebo na hrudník při úpornějších kašlích, zvláště dětem. Potom se obvykle mazalo psím sádlem. Zvláštností psího sádla je, že pomazáním dětí se jim i hodně zlí psi vyhýbali. Asi cítili svoji případnou chmurnou perspektivu psa na cibulce. Jejich výborný čich jim obvykle ubere bojovnou náladu.
Sedativní účinek cibule se projevuje údajně díky obsahu vitamínů skupiny B. Ale podle mne je to vlivem mdlobopudnému zápachu rozpadajících se účinných cibulových látek na bázi síry, kterých se organizmus dalekonosně zbavuje nejen dechem a pokožkou, ale i tudy, kde záda ztrácejí slušné jméno. A každá malá místnost se stává plynovou komorou.
Chcete-li přestát živí cibulovou terapii bližního, je potřeba si dát cibulový čaj, vzkřísit tělo i mysl rozžvýkáním kousku syrové cibule nebo stroužku česneku. Tak vám potom značný zápach doprovázející požívání cibule nebude vadit a začnete navíc týž odér s klidem produkovat sami ke smůle kolembližních.
Z cibule se připravovala naložením za studena ve 40-65% lihu tinktura a užívala se zvláště při vysokém tlaku a ateroskleróze po necelé lžičce denně. Zkusil jsem to a mohu potvrdit, že to je tedy i bez sklerózy nezapomenutelná síla! Již po jedné lžičce jsem obdržel specifický ústně odorický efekt na dva dny a zcela přesně si uvědomil, jak mě pálí sliznice žaludku zevnitř. Jemnější variantou je sirup vzniklý prosypáním tenkých koleček cibule práškovým cukrem, který se podával kašlavým dětem a dle potřeby.
Lžičku sirupu či kolečko čerstvé cibule doporučuji užít také lidem, kteří se domnívají, že vám páchne z úst. Bohužel není možné zbavit cibuli ani česnek zápachu, protože ten je produktem jejich účinnosti. Zbavením se zápachu se tedy zbavíte také účinku. A naopak, dokud smrdíte po cibuli, tak se vlastně léčíte.
Sušená cibule má účinek téměř zanedbatelný, ale čerstvou lze skladovat při teplotě kolem nuly až do další sklizně.
Kytka zvaná cibule je tedy jedním z důležitých odorických pilířů našeho zdraví a těžko překonatelná zelenina.