CGF

cm chlorella1

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Anglická zkratka CGF znamená Chlorella growth Factor a dá se přeložit jako růstový faktor z chlorelly. Bývá označován jako hlavní složka této sladkovodní řasy. Obsahuje řadu důležitých složek jako vitamíny, minerály, aminokyseliny a další. Obecně bývá také uváděn jako nejbohatší zdroj zeleného barviva chlorofylu.

Odborníci definují CGF jako komplex nukleotidů-peptidů skládajících se z větší části z derivátů nukleových kyselin. Vytváří se během průběhu fotosyntézy. Podle dostupných informací CGF podporuje zejména regeneraci tkání, hlavně růst a dělení buněk. Rovněž zesiluje imunitu tím, že stimuluje tvorbu leukocytů (bílých krvinek). Zlepšuje regeneraci tkání, je vhodným přírodním prostředkem na povrchové ošetření ran, u ekzémů, popálenin, vředů a dalších typů kožních onemocnění. Je možné ho užívat i po ukončení léčby poranění, popáleniny či jiných poškození kůže. Rovněž pozitivně ovlivňuje stav střevní mikroflóry. Odborníci uvádějí, že tento faktor zvyšuje růst bakterií obsažených právě v naší střevní mikroflóře.

V laboratorních podmínkách se zkoumá možnost, zda CGF faktor může zlepšovat funkci nukleových kyselin (ribonukleová a deoxyribonukleová kyselina RNA/DNA) odpovědných za syntézu bílkovin, enzymů a energetický metabolismus na buněčné úrovni. Mechanismus působení by pak byl takový, že by stimulačně působil na obnovu poškozených tkání a chránil buňky před působením toxických substancí. Pravidelně užívaná Chlorella obsahující CGF by pak mohla přispět k obnově poškozeného genetického materiálu v lidských buňkách a tak se podílet na zpomalování procesu stárnutí našeho organismu.

Jak by k tomu mělo dojít?

Nukleové kyseliny, obsažené v denní potravě se štěpí během procesu trávení na látky označované jako nukleotidy a nukleosidy. Tyto látky se kombinují s dalšími složkami z potravy, jako je vitamín B12 (cyanocobalamin), bílkoviny či polysacharidy.

Nukleotidy a nukleosidy jsou prekurzory více koenzymů, což znamená, že se podílejí na tvorbě těchto látek, které jsou nezbytnými články různých metabolických reakcí v našem těle. Z těch důležitých lze zmínit velmi významný ATP (adenosintrifosfát) nebo jiné známé pod zkratkami UDP (uridindifosfát) a CDP (cytidindifosfát), které jsou nutné pro syntézu glykosaminoglykanů (jejich vazbou na bílkoviny vznikají proteoglykany, které představují základní složku pojivových tkání).

Nukleotidy a nukleosidy jsou i součástí nukleových kyselin DNA a RNA. DNA a RNA, která je přijata potravou přímo nenahrazuje buněčnou DNA a RNA, ale vzniklé kombinace aminokyselin zajišťují stavební jednotky pro obnovu genetického materiálu buněk a poskytují prekurzory pro syntézu enzymů.

Ribonukleová kyselina (RNA) je nutná k replikaci genů a proteosyntéze (syntéze bílkovin). Tělo může vytvářet obě nukleové kyseliny samo (tzv. proces de novo), ale to pro něj obvykle představuje velký výdej energie. Pokud získá dostatek nukleotidů (a nukleosidů) v potravě, může ho zpracovat jako materiál pro tvorbu nukleových kyselin.

A to již má souvislost s naším stárnutím. Při stárnutí se zpomaluje proces buněčného metabolismu, což vede ke zvýšení kyselosti prostředí a to má za následek možnost vzniku různých onemocnění. Vědci pak předpokládají, že dostatečný počet materiálu pro tvorbu nukleových kyselin v potravě může znamenat lepší funkčnost nukleových kyselin v buňkách a z toho vyplývající lepší odstraňování toxinů a dalších odpadních látek. To vše pak může přispívat k prevenci vzniku řady onemocnění.