Boldovník vonný

cm bylinky2

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Boldovník vonný, latinsky Peumus boldus, patří do čeledi Boldovníkovité (Monimiaceae). Je to stálezelená dřevina se vstřícnými, kožovitými a většinou zubatými listy. Plodem jsou nažky nebo peckovice. Nejvíce je rozšířen v tropických oblastech.

Z obsažených látek lze zmínit alkaloidy (boldin), silice (limonen, beta pinen, p-cymen, linalool, cineol, kafr, askaridol), flavonoidy (flavonové glykosidy – rhamnetin, isorhamnetin). Jako léčivá droga se sbírá list (folix boldo), některé zdroje uvádějí i kořen (radix boldo).

Již v tradičním léčitelství bylo jeho uplatnění zejména při onemocnění žlučníku a žlučových cest jako choleretikum (zvyšuje tvorbu žluči a její vylučování) a cholekinetikum (stimuluje tvorbu žluči a její vylučování). Zde hraje hlavní roli alkaloid boldin, který má stimulující efekt na tvorbu žluče a rovněž na tvorbu žaludeční šťávy. Také má mírně hypnotický efekt a podporuje zvýšenou sekreci moči (močopudné neboli diuretické působení) a především kyseliny močové (saluretické působení). Dále se uvádí jeho působení antibakteriální a anthelmintické (pomáhá vypuzovat červy). V Chile se používá jako tradiční prostředek proti červům. Za toto působení odpovídá jedna ze složek silice, askaridol (díky ní je silice sama o sobě jedovatá a nesmí se používat). Dále se v lidovém léčitelství používal při pohlavních (zejména kapavce) a jaterních nemocech.

Důležité je upozornit, že vysoké dávky mohou způsobit podráždění a poškození ledvin, obzvláště v případech, kdy ledvinová tkáň je již postižená jiným onemocněním. List se nedoporučuje používat v těhotenství a době kojení. Překročení terapeutických dávek také vyvolává zvracení a průjmy.

Můžeme ho často najít jako jednu ze součástí žlučníkových směsí, kam se přidává kvůli svému působení na podporu a vylučování žluče. Z rostlinných drog, se kterými je kombinován, lze také uvést: Herba agrimoniae (nať řepíku lékařského), Flos chamomillae (květ heřmánku), Herba chelidonii (nať vlaštovičníku většího), Herba marrubii (nať jablečníku většího), Folium menthae piperitae (list máty peprné), Folium rubi idaei (list maliníku obecného), Radix inulae (kořen omanu pravého), Radix rhei (kořen rebarbory), Radix taraxaci (kořen pampelišky lékařské) a další sušené části léčivých rostlin.

Také tvoří část léčivých směsí, které se používají jako stomachikum (upravují trávení) či sedativum (zklidňují).

Vzájemné interakce s léky nejsou doposud uváděny. Tradičně se používá nálev ze sušeného listu, ale list se také používá v práškované formě či se z něho připravuje tekutý extrakt.