Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
U dětského autismu jde o poruchu mentálního vývoje dítěte, která vzniká na neurobiologickém podkladě. Jde o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí, které se týkají především v třech oblastech: komunikaci, sociálních interakcí a chování (např. hře).
1. Sociální interakce
Potíže v této oblasti můžou zahrnovat selhání v reakcích na vlastní jméno (dítě se neobrací za voláním od rodičů, nereaguje na zavolání, budí dojem, že neslyší, přičemž není potvrzena žádná somatická příčina, např. vada sluchu), není schopno dostatečně navázat a udržet oční kontakt, nereaguje na řeč směřovanou k němu, odmítá pohlazení či držení v náručí, má potíže vcítit se do druhého člověka – potíže s empatií, kdy nerozumí pocitům druhých, neví, proč někdo prožívá radost, smutek, strach nebo bolest, není schopno sdílet radost, zájmy či úspěchy s druhými. Dítě má tak potíže v navazování kamarádství s vrstevníky, preferuje individuální aktivity a stahuje se do svého vlastního světa. Autistické děti mají potíže s vyjadřováním nejen emocí, empatie ale obvykle nejsou schopny požádat o pomoc. Když si třeba dítě do jednoho roku chce hrát s hračkou, na kterou nedosáhne, naváže oční kontakt s rodičem či pečující osobou s cílem upoutat její pozornost a ukáže na hračku, kterou chce podat, se kterou si chce hrát. Děti s autismem v této dovednosti selhávají. Proto, že nedokážou požádat o pomoc verbálně, vyjadřují se převážně pláčem nebo křikem, afektem.
2. Verbální a neverbální komunikace
V oblasti komunikace potíže, se kterými se autistické děti potýkají, zahrnují především zpoždění a/nebo potíže v řeči, kdy děti začínají mluvit v pozdějším věku, mají potíže navázat konverzaci, ve starším věku mají potíže obstát v konverzaci ve smyslu udržet rozhovor. Vyskytují se u nich potíže ve smyslu jazykových stereotypií a opakování, tzv. echolalie, kdy dítě opakuje slovo nebo frázi. Také dochází k potížím v pochopení perspektivy z úhlu pohledu posluchače, např. kdy dítě nemusí porozumět humoru (protože má jiný význam než jen vyslovená slova, např. v intonaci, stylu mluvy, význam „mezi řádky“), kdy takovouto komunikaci interpretují popisně, slovo po slovu, např. na ironickou otázku typu „Odkud jsi?!“ odpoví popisně, např. „Z Prahy“ apod., protože nezachytí neverbální řečový klíč a význam, který se za slovy skrývá.
3. Limitované zájmy v aktivitách a hře
Symptomy autismu v této oblasti zahrnují nezvyklé zaměření na detaily. Dítě si všímá víc součástky hračky než hračky jako celku, nehraje si s hračkou jako takovou, ale je zaměřené na nějaký její detail, např. kolo na autíčku, nebo rozebírá hračky na součástky. Typickým je silné zaujetí na určité zájmy, typicky zahrnující neměkké předměty (tzv. „non-soft“ předměty, hračky) a data, např. vlaky, auta, anebo třeba jízdní řády, mapy, nákresy, různé tabulky a grafikony. V oblasti tohoto svého zájmu (např. o vlaky, elektroniku, dinosaury, vesmír) jsou pak jejich schopnosti mnohdy nadmíru rozvinuté, můžou tak pro okolí působit jako nadané děti s nadprůměrným intelektem, i jazyk a odborná mluva připomíná vyjadřování dospělého, což vzhledem k věku není zcela přiléhavé. Ve svých aktivitách jsou velmi citliví na změnu, jakékoli vyrušení nebo nabourání rutiny je velmi znejistí, kdy můžou přejít až do velmi silných afektivních reakcí, pláče, hněvu, zlosti až agrese. Velmi citlivě reagují na změnu rutiny, kterou pro ně představuje řád – např. jíst ve stejnou dobu, stejnou lžičkou či příborem, na stejném místě, jít spát ve stejnou dobu, ve stejném/obvyklém pyžamu, apod., a když je tento řád narušen, velmi citlivě na to reagují.
V případě projevů symptomů ve zmíněných oblastech je dobré obrátit se na svého dětského lékaře nebo specializované zařízení pro diagnostiku dětského autismu.