Asertivita není agrese

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Pod pojmem asertivita rozumíme styl komunikace nebo formu chování, pro které je charakteristické zralé a sebevědomé projevování, které však nemá povahu nátlaku či agrese. Asertivním chováním jedinec projevuje svoje názory, postoje a tvrzení bez toho, aby je musel dominantně nebo agresivně dokazovat a zastávat se jich. Při asertivním chování je jedinec zaměřený na své právo vyjádřit svůj názor nebo zachování svých práv obecně – s důležitou klauzulí – že svým chováním při zaměřování se na svá práva a názory negativně nezasahuje a neomezuje práva a názory druhých lidí. Proto ani zdaleka nemůžeme říct, že asertivita je synonym agresivního nebo dominantního chování. Vůbec ne! Asertivním chováním není ani přílišná submise, kdy necháváme ostatní, aby ignorovali či přehlížely naše vlastní práva či názory.

Asertivita do značné míry souvisí se sebeposuzováním a sebehodnocením, protože dostatečně sebevědomý člověk zná svoje práva (i povinnosti), které si obvykle dokáže hájit, ale na druhé straně nezasahuje do práv ostatních lidí. Čili ten, kdo agresivně prosazuje svůj názor, postoj nebo svoji osobu, ani zdaleka nejedná asertivně. Avšak ani opačná stránka kontinua není asertivitou. Pasivní jedinci nehájí své vlastní osobní hranice a nechají tak ostatní (dominantnější) jedince, aby na jejich úkor dosahovali svých cílů, využívali je nebo se nechali manipulovat. Agresivní jedinci osobní hranice druhých lidí nerespektují a přesazují svůj názor na jejich úkor. Asertivní člověk jedná tak, že si je vědom svých hranic a hájí si je, nenechá agresivnějšího zasahovat do svých práv, ale ani on nezasahuje do práv jiných.

A jaké jsou tedy základní asertivní zásady, práva a povinnosti, které bychom měli dodržovat a uplatňovat je vůči sobě samotným a vůči druhým lidem?

10 asertivních práv a povinností:

  1. Máme právo na vlastní odpovědnost a posouzení chování, myšlenek a pocitů
  2. Máme právo neposkytovat výmluvy a vysvětlení za vlastní chování
  3. Máme právo na vlastní posouzení odpovědnosti za řešení potíží druhých
  4. Máme právo změnit svůj názor
  5. Máme právo dělat chyby
  6. Máme právo říct „nevím“
  7. Máme právo být nezávislí na dobré vůli a mínění druhých
  8. Máme právo dělat nelogická rozhodnutí
  9. Máme právo říct druhému „Já ti nerozumím“
  10. Máme právo říct „je mi to jedno“

Při dodržování těchto zásad však platí, že stejnou mírou musíme respektovat i tyto asertivní práva, která stejnou mírou platí i pro ostatní. A proto by seznam asertivních práv mohl být delší, např.:

Mám právo, aby se mnou bylo zacházeno s úctou a respektem.

Moje zodpovědnost je zacházet s ostatními s úctou a respektem.

Mám právo rozhodnout, co je pro mně nejlepší.

Mám zodpovědnost ponechat druhé, aby rozhodli, co je pro ně nejlepší.

Mám právo vyjádřit svoje vlastní pocity a názory.

Mám zodpovědnost vyjádřit svoje pocity a názory tak, aby druhým nezpůsobovaly újmu.

Mám právo vyjádřit požadavek.

Mám zodpovědnost nechat druhé, aby sami rozhodli, zda můj požadavek splní nebo ne.

Mám právo říct NE bez pocitů viny.

Mám zodpovědnost respektovat, když někdo zamítne moji žádost a respektuji jeho NE.

Mám právo být vyslyšen a brán vážně.

Mám zodpovědnost poslouchat druhé a brát je vážně.

Mám právo dělat chyby.

Mám zodpovědnost akceptovat následky svých chyb.

Mám právo mít své slabé stránky a omezení bez pocitů viny či studu.

Mám zodpovědnost respektovat slabé stránky ostatních lidí bez toho, abych je zesměšňoval nebo je zazlíval.