Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Neschopnost dosáhnout orgasmus při pohlavním styku se v populaci vyskytuje více u žen. Tato porucha se taky vyskytuje pod názvy jako porucha orgasmu, orgasmická dysfunkce apod. A i když u mužů se objevuje méně často než u žen, určité podobnosti, co se týká příčin a léčby, se vyskytují u obou pohlavích.
Příčiny anorgasmie u mužů
Příčiny, proč se u mužů vyskytuje anorgasmie méně, může spočívat kromě jiných faktorů v tom, že pro některé muže se může dosahovat orgasmus těžko pouze v případě pohlavního vaginálního styku. Někteří muži, u kterých je podezření na anorgasmickou poruchu, dosahují orgasmu pouze při delším pohlavním styku nebo při jiném typu stimulace než je pohlavní styk (masturbace aj.).
Odhaduje se, že až 90 procent problémů s anorgasmií, jak u mužů tak žen, se spojuje s psychologickými příčinami. Podle výzkumů v této oblasti je hlavní příčinou úzkost z podání výkonu při pohlavním styku (z angl. performance anxiety) – muži pociťují tenzi z návalu strachu ze selhání, pocitů úzkosti, že pohlavní styk nebude takový, jaký očekávají, u žen se také objevují různé vnitřní psychické bloky, které při prožívání pohlavního styku nedovolují navodit pocit slasti vedoucího k orgasmu. Takovéto zacyklení vede k jakémusi bludnému kruhu – člověk má strach, že pohlavní styk nebude podle představ, výsledkem čehož je to, že opravdu není. Jedinec se pak dostane do začarovaného kruhu obav, strachu z každého následujícího sexuálního kontaktu.
Mnoho psychických problémů, jako je pracovní stres a vypětí, zátěž jsou často intenzivní ale relativně krátkodobé. Velice však ovlivňují sexuální aktivitu a výkon. Když dojde k selhání sexuálního výkonu na základě krátkodobého stresu, který člověk aktuálně prožívá, samozřejmě se vyděsí a připíše si to na vrub. Při dalším a dalším pohlavním styku se mu vynoří tento strach a úzkost a zacyklení je na světě. Přitom to začalo jako jednorázové nahodilé selhání vlivem situačního návalu práce, pracovního vypětí, stresu či čehokoli jiného.
Z takovéhoto zacyklení je pak těžké se opět vymanit. Tím, že strach z pohlavního styku je záležitost psychická a ovlivňuje sexuální výkon, který při pociťování tenze jde dolu vodou – paradoxně zase naopak, jakékoli pozitivní změny ve výkonu ve člověku opět nastartují zvýšení sebevědomí a tedy opětovné prožívání pohlavního styku s větší radostí a bez obav se selhání. Mezi další příčiny způsobující anorgasmii se považují vlivy v rámci vývoje a výchovy. Zahrnují jak negativní postoje k sexu, které dítě získalo od rodičů, výchovou nebo v mladém věku či začátku pohlavního života, tak třeba i faktory jako je sexuální či jiné zneužívání, týrání či příliš autoritativní a autokratická výchova. Manželské hádky, nuda v rámci partnerského svazku, monotónnost a rutina v pohlavním životě jsou dalšími přídavnými faktory, které se dávají do souvislosti s anorgasmií.
Určité látky a drogy, zejména sedativa a alkohol mají tlumivý účinek na nervový systém a tedy můžou ztlumit prožívání slasti při pohlavním styku a tedy zapříčiňují nedosahování orgasmu. Chronické nemoci a chronická bolest taky zeslabují sexualitu a sexuální apetenci. S přibývajícím věkem klesá u mužů hladina testosteronu, který je kromě jiného odpovědný za sexuální chování. V nepatrném množství je testosteron přítomný taky u žen. Špatné vylučování těchto gonadotropních hormonů (testosteron, estrogeny, progesteron) ovlivňují do značné míry pohlavní fungování jedince. Je však třeba být opatrný při stanovování závěrů či podezření na anorgasmii. Poruchy sexuálních funkcí můžou být symptomem jiného onemocnění, např. deprese. Často si pár nebo jedinec myslí a domnívá se, že má třeba poruchu orgasmu či erektilní dysfunkci. Primárně však trpí klinickou depresi a snížení sexuální touhy je jedním z jejích symptomů.
Léčba spočívá jak návštěvou a konzultacemi v sexuologické poradně, tak i psychologických metodách, nácviku komunikačních zručností, relaxaci, získání vhledu při zpracování zátěže, stresu, vnímání sebe sama ve smyslu sebehodnocení, sebepojetí a sebedůvěry. Pracuje se taky na odbourání rutiny a stereotypu jak v partnerském svazku jako takovém, tak i v rámci sexuálního života páru.