Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Stres je součástí našeho života. Každý člověk se nutně musí dokázat se stresem vypořádat, a proto je i vybaven tzv. adaptačním mechanizmem. Pokud jste vystaveni nějaké zátěži, váš mozek situaci vyhodnotí jakožto nebezpečí, protože při tom může dojít k poškození organizmu. Začnou proto probíhat stresové reakce, jež má každý člověk zakódovány v genetické výbavě.
První fáze adaptačního mechanizmu – mobilizace
V první fázi vznikne poplach – organizmus se snaží rychle mobilizovat síly a připravit si energii potřebnou k obraně, útěku, udržení organizmu v pohotovosti. Aktivuje se sympatický vegetativní systém, vyplavuje se adrenalin, noradrenalin, kortikosteroidní hormony (stresové hormony). Tuto fázi poznáte podle zvýšení tepové frekvence, zvýšení svalového napětí (svaly jsou více prokrveny), zrychlení dechu, rozšiřují se zornice, zvyšuje se pocení, a hlavně jsou mobilizovány zásoby glukózy ve formě glykogenu, aby mohla být rychle vyráběna glukóza.
Druhá fáze – adaptace
Pak přichází fáze adaptace – jejím úkolem je přizpůsobit se nové situaci. Uvolněná energie je lépe využívána, tělo s ní lépe hospodaří. Mozek koordinuje složité obranné mechanizmy, aby tělo ochránil před působícím tlakem. Tato fáze je nejmocnější u opakujících se stresů, nesmí však trvat moc dlouho, jinak vznikne třetí fáze – fáze vyčerpání.
Třetí fáze – vyčerpání
V této fázi již nejsou obranné mechanizmy schopny správně fungovat a důsledkem toho může být nemoc – např. vysoký krevní tlak, žaludeční vředy, psychické poruchy či syndrom vyhoření, deprese. Velkou roli v tomto adaptačním procesu sehrávají receptory, jejichž pomocí je zprostředkována biochemická reakce.
Receptor je bílkovina umístěná na cytoplasmatické membráně, nebo v cytoplasmě, či buněčném jádře. Receptor kontaktují specifické molekuly (liganty), jako neurotransmitery, hormony, tedy i stresové hormony. Jako příklad zde zmíním beta-receptory, na které se vážou různé katecholaminy, jako jsou již uvedené hormony noradrenalin a adrenalin.
Následek stresu řešený beta-blokátory
Nyní si tedy popsaný proces sestavme do algoritmu.
Stres – poplach – stresový hormon – receptor – příznak
- adaptace
- vyčerpání
- nemoc
Následek stresu – příznak vás přivede k lékaři, který popsanou teorii mechanizmu receptorů zná a nasadí vám lék zvaný beta-blokátor. Úkolem beta-blokátoru je příslušný receptor zablokovat. Tím zpomalí srdeční akci, sníží namáhání srdeční svaloviny a spotřebu kyslíku srdečním svalem. Dále svým účinkem sníží krevní tlak. Dojde ke zmírnění následku, příslušný receptor byl zablokován, aby na něj nemohl působit stresový hormon. Nebyla ovšem řešena skutečná podstata problému = působení stresu. Receptor je sice vyřazen z funkce, ale pokud bude působit stres nadále, budou se stejně uvolňovat stresové hormony, a ty nutně povedou k jiným nemocem i mimo uvedené receptory. Díky za beta-blokátory, ale to nestačí, nelze se spoléhat na jejich dobrý efekt! Beta-blokátory v praxi patří mezi často užívané v léčbě řady chorob srdce. Svými účinky na zpomalení srdečního rytmu se podávají pacientům s některými poruchami rytmu, pokud například hrozí fibrilace síní a mnoho dalších.
Z vykresleného algoritmu je zřejmé, že zásah beta-blokátoru není přirozený zákrok. Receptor má svou danou funkci, nelze jej prostě synteticky zablokovat a natrvalo vyřadit z funkce. Přírodní zákony se nedají obcházet.
Beta-blokátory mohou logicky působit i negativně. Např. sníží krevní tlak až moc, a z toho plyne slabost a kolapsy. Zpomalení srdeční frekvence může vyvolat bradykardii, zase s hrozbou kolapsu. Z dalších významnějších vedlejších efektů bylo u beta-blokátorů popisováno zhoršení nemocí průdušek, jako je astma, chronická bronchitida a snížení libida a různé trávicí obtíže.
Potřebnost rozboru
Situaci je vždy nutno podrobit rozboru a klíčový okamžik má nastat v tom bodě, kdy se projeví příznak = následek stresu a kdy je nasazen beta-blokátor. Vezměte jej, ale s tím pomyšlením, že je to řešení jen na nezbytně nutnou dobu, během níž se má situace uklidnit, má se pojmenovat stresor, musí se provést totální změna života, aby se stres neopakoval. Tehdy má užívání beta-blokátoru své pomocné opodstatnění.
Ovšem velký otazník nastane, když je ordinován lék, není provedena změna, stres působí dále, časem k jednomu léku přibude další a pak další. To již probíhá ona třetí fáze – vyhoření. Lék přestane být lékem, spíše vás táhne do závislosti a nevyléčitelnosti.
Beta-blokátory mohou být v určitých klinických situacích účelově použity s přínosem jejich účinku, např. při současné ischemické chorobě srdeční, chronickém srdečním selhání atd. O tom není pochyb, nicméně ona ischemická choroba měla také svůj začátek a má velmi podobný algoritmus, jak bylo uvedeno výše. A to znamená, že beta-blokátor zase stejně řeší jen následek. Nyní již v tomto pokročilém stavu nemoci, s tím rozdílem, že uvedená závislost pacientovi prodlužuje život.
Naše poradna se snaží, jak může, mluvit o nutnosti rozboru situace a řešení situací přinášejících stres. Čím dříve, tím lépe.