Alergie? Jiný pohled

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Celostní medicína vidí lidský život a všechny nemoci jako harmonický, zákonitě provázaný komplex psychiky a jednotlivých tkání na pozadí vrozených (karmických) sklonů. Také moderní klasická medicína již několik desetiletí uznává propojenost psychiky a tělesných chorob – tzv. psychosomatická onemocnění. Existuje i zkratka PNEI, což značí psycho-neuro-endokrino-imunitní osu.

Každá myšlenka či emoce vytváří v mozku specifické řetězce aminokyselin (tzv. neuropeptidy), jež můžeme považovat za jakousi buněčnou řeč. Každé hnutí mysli se tedy okamžitě zhmotní do této formy a krví doputuje k buňkám, které jsou na ně citlivé a dokážou je „číst“ nebo jim „naslouchat“. Funguje to jako klíč a zámek. Například buňky ledvin více slyší na strach, partnerský nesoulad, jaterní zase na agresivní podněty, vztek apod. Když psychické podněty trvají delší dobu, mohou v příslušné tkáni vyvolat onemocnění.

Celostní medicína

Proč tak obšírný úvod? Protože i alergické reakce mají zdroj v tomto celostním systému. Jsou doklady o tom, že člověk v hlubokém bezvědomí nereaguje alergicky při kontaktu s látkou, na kterou je jinak alergický. To jasně dokládá, že původ alergie je v psychice. O tom píše řada autorů zabývajících se psychoanalýzou, např. Rüdiger Dahlke ve známých dílech Nemoc jako řeč duše, Nemoc jako symbol aj.

Alergie je jednou z poruch imunity a ta je, jak jsme si řekli, úzce propojena s psychickými vlivy. Já pro názornější představu používám poněkud zjednodušenou klasifikaci imunitních poruch. Rozlišuji imunitu slabou (časté infekty či chronické infekční nemoci), kdy je imunitní systém nevýkonný, imunitu zmatenou (tzv. autoimunitní choroby), kdy imunita napadá vlastní tkáně, a imunitu hysterickou, což je právě alergický způsob reakce na běžný neškodný podnět, jako je pyl, chlupy, roztoči či různé potraviny.

Jakýkoliv příznak nemoci, tedy i alergie, má zákonité opodstatnění, jímž k nám hovoří naše podvědomí. Malý příklad: Alergická reakce na pyly, vejce či srst koček a psů má společný jmenovatel – sex. U pylů jde o rozmnožování rostlin, u vajec o nový život opeřence a kočky a psi reprezentují šelmy, tedy pudovost. Majitel(ka) tohoto velmi běžného typu alergie má tedy hluboký psychický blok v oblasti sexu. Nedokáže se zpravidla přirozeně uvolnit, v této otázce je nepřirozený(á) a hraje roli… Je zajímavé, že těmito alergiemi trpí lidé na Západě. Lidé necivilizovaní či primitivní takové projevy nemají.

Snad proto je tak obtížné alergie léčit. Chemické léky typu antihistaminik, bronchodilatancií či hormonů pouze tlumí alergické projevy. Podstaty se ani zdaleka nedotknou. Homeopatické symptomatické léky (Poumon histamine, Pollens, Nux Vomica, Sabadilla, Allium cepa, apod.) obdobně působí jen na projevy, nikoli podstatu, alespoň však s tím rozdílem, že nepoškozují organismus. Léčit alergie je možno psychoterapií, prací s povědomím, konstituční homeopatií či autopatií. Rozhodně je nutné si uvědomit (týká se to i některých lékařů), že příčina alergických potíží není v okolním světě, tedy v tzv. alergenech, nýbrž v nás samotných…