Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Byl jsem na velmi zajímavém kurzu a znovu si uvědomil, že jsou nejméně dvě cesty k ženské energii. Tu první nazývám Cesta bohyně. Zde ji mírně zkarikuji, aby vynikl kontrast. (Podotýkám, že zcela určitě ne každý kurz tohoto názvu se shoduje s touto cestou). Bohyně v tomto smyslu je žena sebevědomá, nezávislá, samostatná.
V tomto smyslu je jejím mužským protikladem nikoliv Bůh, ale Poustevník. Poustevník je také nezávislý, samostatný a hlavně – odmítl mužskou cestu Ven a místo toho jde Dovnitř. Stejně tak Bohyně více či méně vědomě odmítá ženskou cestu Odevzdání se. Poustevník odmítl mužskou cestu Dávání. (A často dokonce musí žebrat o almužnu. Svatí muži v Indii jsou závislí na tom, co jim druzí dají.)
Podobně Bohyně na hluboké úrovni odmítá ženskou polaritu – Přijímání. O to víc pak na vnější úrovni musí bojovat za to, aby dostala (uznání, úspěch,…)
Bohyně mají stejná práva jako muži (často ve skrytu daleko větší), nemají však stejné povinnosti (vždyť jsou ženy).
Protože každá žena v hloubi duše touží po tom, aby se mohla o muže opřít, musí mít aspoň o kapánek většího Boha, než je sama. Ale přitom jako Bohyně nemůže připustit, aby byl jakýkoliv muž větší, než ona.
Pokud Vám ten paradox ještě nedošel, tak to řeknu znovu jinak: Chce, aby její Bůh byl větší – opřít se můžeme jen o to, co je větší – a přitom, aby nebyl větší – vždyť největší musím být já. Jiný pohled na totéž: Chce, aby všichni kolem ní (včetně partnera!) byli menší (jen tak mohu být skutečná Bohyně!) a současně je strašně vysilující být největší a moc touží se někomu schoulit v klíně. Ale ten někdo musí být větší (abychom se u něj mohli schoulit) a přitom nechci dovolit, aby kdokoliv byl větší. Tento paradox nelze vyřešit jinak, než že se taková žena podívá dovnitř na svůj strach dopustit, aby byl někdo větší, než ona. Dokud si toto nevyřeší, nikdy nenajde klidu. Je asi zřejmé, které ženy budou nejvíce inklinovat k Cestě Bohyně. Jsou to ženy, které dosáhly úspěchu a mají všechno, co potřebují – kromě toho skutečně podstatného. Druhá skupina žen, které mají přirozené směrování k Bohyni, jsou princezničky, za které (jejich) muži dělají všechno a ony stejně nejsou spokojené.
Komu přinesla emancipace štěstí?
Cesta Bohyně přesně zapadá do konceptu rovnoprávnosti. Pokud jsou muži a ženy rovnoprávné anebo dokonce stejné, je jasné, že základním právem ženy je stát se Bohyní. Naše společnost došla v cestě emancipace mnohem dál, než kdykoliv v minulosti. A přineslo to ženám štěstí? Ženy si vybojovaly volební právo. Ale proč jich v politice není polovina? A když už ženy v politice jsou, prosazují se spíše ženy s mužskou nebo ženskou energií? Ženy volí a je jich víc, jak 50%. Proč neexistuje ženská strana? Až ženy budou dostávat stejný plat jako muži, budou mít víc peněz, ale přinese jim to štěstí? Ženy mohou studovat a pracovat. Ale přineslo jim to štěstí?
Úspěch ženě nepřináší hluboké štěstí
Jedna skupina žen dosáhla obrovského úspěchu a muže nepotřebuje. Nejvíc na očích jsou ženy ze showbusinessu. (Úspěch mnoha manažerek je daleko větší, ale záměrně budu principy ukazovat na lidech, o kterých si můžete číst každý den v bulvárním tisku). Přesto muže chtějí, ale často i nádherné, atraktivní Bohyně mají problém najít si muže. Přesněji řečeno, mužů by byla spousta, ale když hledáte Boha, není jich tolik. Když se pak tyto ženy zamilují a najdou Boha svých snů, co následuje téměř s železnou pravidelností? Po několika letech nebo měsících se ukáže, že nebyl dost Božský. Takto se to opakuje u některých žen až do smrti. Pokud žena dokáže být v ženské energii (stačí mimo pracoviště), nebude hledat Boha, ale prostě se zamiluje. Pokud je žena v energii Bohyně, nedokáže se zamilovat do muže, ale jen do Boha. (Proto je pro mnoho žen důležitější, jak se muž jeví, než jaký doopravdy je). Nebo si žena v mužské energii vezme muže s převahou ženské energie a nějakou dobu jim to funguje. Ale v obou případech nakonec žena zjistí, že jí cosi důležitého chybí.
Peníze také ne
Druhá skupina žen se prostě muži nechá vydržovat. (Zde nemluvím o prostitutkách). Prostě proč pracovat, když díky své hezké tvářičce mohu mít muže, který se o mě postará, a já nebudu muset pracovat. Tyto ženy často nejsou schopny hlubokého citu a jejich děti tím trpí, často o to víc, o kolik víc „chův“ mají. Není divu, že takové ženy také nejsou hluboce spokojené a potřebují si pořizovat stále dražší a dražší věci, aby zapomněli na prázdnotu ve své duši. Naopak pokud takováto žena dokáže vytvořit teplo domova pro svého manžela i pro své děti, muž ji bude nosit na rukou. A to stejné teplo zahřívá i ji na duši a bude zdrojem jejího pocitu štěstí a naplnění. Ale proč by se nezávislá Bohyně starala o někoho dalšího?
Práce na 3 směny také ne
Daleko nejvíc je žen, které pracují (mnoho z nich prostě proto, že bez jejich platu by rodina finančně strádala) a pro mnoho z nich je výsledkem emancipace práce na tři směny. Je jasné, že udřená žena nebude asi moc šťastná, i když láska ji zpočátku může dávat křídla.
2. archetyp – Kvočna
Opakem Bohyně je Kvočna. Je to žena, která miluje své děti a zcela se jim věnuje. Často při tom zapomíná na sebe. Ani tahle cesta moc nefunguje, protože muži pak často Kvočny opouštějí. Pro zjednodušení můžeme říci, že Bohyně má ženské tělo a mužskou energii, zatímco Kvočna ženské tělo i energii. Podstatné je, že Bohyně nevypadá jako mužatka. Paradoxně kdyby tak vypadala, musela by být uvnitř hodně v ženské energii, aby přitáhla muže v mužské energii. Z toho také vyplývá, že čím víc Bohyně vypadá žensky, tím méně musí být v ženské energii, aby byla i tak zajímavá pro muže. Bohužel pro tyto Bohyně, štěstí přináší ženě nikoliv ženské tělo, ale pobyt v ženské energii.
3. cesta – Vděčná ŽENA
Důležité je vědět, že pokud je ŽENA plně v ženské energii a je schopna projevit i mužskou energii, když je potřeba (ale ne častěji, než je potřeba), není to ani Kvočna ani Bohyně. Této třetí cestě říkám Vděčná ŽENA. Vděčná ŽENA je především nesmírně vděčná za to, že smí být ženou. V dnešní době se bohužel vytratila schopnost si uvědomit, že být ŽENOU je dar. Vědomě i podvědomě jsme dnes a denně masírováni tím, že být ženou není to pravé ořechové. Když cílem života je úspěch, být ženou je velké minus. Samozřejmě i ženy mohou mít úspěch, ale musí za to zaplatit velkou cenu – musí se vzdát té části ženské energie, pro kterou úspěch je nic neříkající slovo. Musí se vzdát té části ženské energie, která naplnění a štěstí vidí ve spokojené rodině. A k tomu patří i umění být po nějakou dobu Kvočnou. Všimněte si, jak často vidíme v televizi ženy, které se dokáží radovat ze služby pro svou rodinu a dokáží vytvořit takové teplo domova, že je jejich muži nosí na rukou. Ale hlavně: Mají v sobě tolik tepla a lásky, že tím živí své děti, ale hlavně sebe. Místo toho vidíme rozmazlené nány, které nám říkají, jak to má vypadat.
Ve skutečnosti slovo Vděčná v sousloví Vděčná ŽENA je zbytečné. Pokud je žena ŽENOU, je z definice vděčná. I z toho je vidět, jak jsme se vzdálili pravému archetypu ŽENSTVÍ. Vděčná ŽENA je také vděčná za svůj život a za svého muže. Protože je plně v ženské energii, je šťastná a její muž je plně MUŽEM. Jinak to ani nejde. ŽENA má také perfektní přístup k intuici, takže ví, který muž pro ni není správný a umí ho odmítnout.
Co umožňuje ženám být šťastné
Pozorně se podívejte, kolik znáte žen šťastných nebo spokojených po 10 letech vztahu. Zjistíte, že muži těchto žen mají podobné věci.
Ale co skutečně tyto ženy spojuje?
- Jejich schopnost ctít mužskou energii,
- Schopnost si vybírat (a neošklíbat se nad tím, co si nevybrali)
- Schopnost být vděčné za to, co mají způsobem, který zvyšuje přísun toho, co chtějí.
Co nefunguje:
- Boj s muži – ženy, které jakkoliv bojují s muži, nemohou naplnit své ŽENSTVÍ, a tudíž nikdy nejsou trvale šťastné.
- Neschopnost říct NE. Když žena neumí odmítnout, co se jí nelíbí, je odsouzena k tomu žít s tím, co se jí nelíbí. (Stejně tak je k tomu odsouzena, když s tím bojuje).
- Bianco podepsaný šek: Ať uděláš cokoliv, budu s Tebou.
- Stejně mi nikdy nebude dost, co děláš.
Vděčná ŽENA SI užije čas, kdy je třeba být kvočnou a místo toho, aby byla z mateřské vyčerpaná, naplní plně svou potřebu péče a starání se. Dokáže neuklidit a místo toho být s dětmi. Dokáže vzít děti mezi další ženy a děti a tam naplnit svou potřebu sdílení. Vděčná ŽENA může být Bohyní, a když je třeba, tak jde klidně i do mužské energie, aby dosáhla úspěchu. Úspěch nemá proto, aby dokázala mužům, že je stejně schopná jako oni (nebo víc), ale protože se jí to líbí samo o sobě. Vděčná ŽENA naplňuje víc své skutečné cíle, než ty náhražkové. Proto může, ale nemusí být navenek úspěšná. Její naplnění je v tom, že má vše, co DOOPRAVDY potřebuje. ŽENA se umí plně odevzdat. Na 100 % se umí odevzdat. V tom je úžasné naplnění, které je podstatné pro ženskou duši. A aby to bylo bezpečné, umí se naplno odevzdat pro TEĎ A TADY, nikoliv navždy. Když je to pro teď a když může své odevzdání se kdykoliv odvolat, může se teď odevzdat naplno a dívat se. A za vteřinu se znovu rozhodne, zda se opět odevzdá nebo ne. Takto může naplnit potřebu své duše a zůstat v bezpečí.
Běžná žena se neumí odevzdat, a když, tak jen plytce. Je to způsobeno mimo jiné proto, že si myslí, že odevzdání se je trvalý akt. Že ho jednou učiním a pak už ho nesmím odvolat. Taková žena se pak neumí odevzdat. Ale protože duše ji vede k odevzdání se – jednoho dne „se zblázní“ a bez rozmyslu se odevzdá někomu, kdo si to nezaslouží.
Vděčná ŽENA míru odevzdání se dávkuje. Odevzdává se postupně a dívá se, co následuje. A protože míru odevzdání se může regulovat, velmi rychle oddělí zrno od plev. A odevzdává se jen tam, kde je to bezpečné.
A protože se neodevzdala navždy, muž ji musí stále dobývat a to ji činí v jeho očích nesmírně přitažlivou.
A protože se pro TEĎ A TADY odevzdala úplně, MUŽ ji ani nemůže opustit.
A protože je vděčná a spokojená, MUŽ ani nemá důvod ji opouštět.
A tak přičiněním ŽENY vzniká pevné pouto, které zaručuje, že jejich děti budou vyrůstat v celistvé a spokojené rodině. (Všimněte si, že to vypadá jako pohádka – tak je nám to vzdáleno).
Takhle to zní moc dobře, ale má to i své nevýhody. Bohyně může poslat bývalého do p…. a tím se jí uleví. Vděčná ŽENA to udělá úplně jinak. Procítí naplno dar, který dostala (že jí bylo dáno milovat), i když ji její láska bolí. (Ve skutečnosti nebolí láska, ale její nenaplnění). A plným odevzdáním se lásce (nikoliv tomu muži, co jí „ublížil“) se z ženy přetaví v ŽENU. Protože úkolem ženy je udržovat teplo a lásku. Nikoliv ji posílat někam. A lásku lze nejlépe udržovat univerzálním platidlem Vesmíru – vděčností.
Teď po přečtení tohoto článku se podívej, jak se cítíš. Pokud jsi muž, možná jsi naplno procítil, že tohle jsi vždycky chtěl. Ženu, která je ŽENOU, váží si mužské energie a umí si vybrat toho jediného. Pokud jsi žena, možná teď cítíš: Jo, to je ono. Tady tohle je to, co mi chybí. Ale možná cítíš strach. A ten strach má taky pravdu. Ano, jestli tam chceš dojít, bude to bolet. Ale když se zaposloucháš do jemňounkého hlasu své duše, uslyšíš: Stojí to za to. Jestli Tě článek rozzlobil, znamená to, že ťal do živého. Můžeš na něj zapomenout, ale na svou duši trvale zapomenout stejně nemůžeš.
Navštivte kurz Stát se MUŽEM/Být ŽENOU.